Vidíš cíl, teď se tam musíš dostat [Dokončeno]

11.kapitola

,,Hej, Lair, tohle jsi vyhrabala sama?"
,,Ne, pozvala jsem si na to partu dělníků."
Odpověděla Lair s ironii v hlase. Na to Andy radši už nic neříkal.
,, Andrew sundej si boty a pojď dál nenechám tě stát v předsíni."
Dodala a pak zašla někam dál do Nory.
Andy udělal přesně to co mu Lair nařídili a pokračoval dál do jakéhosi domečku.

Másledovalo cosi jako obívák a kuchyň dohromady. Kuchyňská linka byla vsazená do zdi a obložená dřevem. Jako skříň fungovali malé díry co byly rozmístěné okolo linky. Také tam byl malý hliněný stoleček a místo židlí tři malé špalky. A úplně vzadu v rohu bylo cosi jako malá lenoška. Byla ve stejném stylu jako linka a navíč měla na sobě pohozeno několik kožešin.

,,Tak fajn, protože nemůžeš být na útěku celý pobodaný, tak zůstaneš tady než se uzdravíš nikam jinam nelez. Tyhle dvě místnosti ti stačí, spát budeš na "gauči" a na záchod budeš chdit ven do budky. Nějaké námitky?"
Lair na Andyho vychrlila své podmínky, tak rychle, že jenom zakroutil hlavou a dál si prohlížel  výzdobu.

,,Ahw, ty jsi z Francie?"
,,Cože? Ne, proč? To bych zůstala ve Francii a nepachtila se sem."
,,No já kvůli tomu jmenů a navíc tu máš plakát Notre-Damu a sošku Eiffelovi věže."
Lair na to nic neřekla a Andy už se taky dál neptal. Vlastně po zbytek dne bylo v domu docela ticho, jen Lair opčas vydala nějaký příkaz.

K večeři měli cosi z konzervy, ale nebylo to špatné. Potom se hned převlékl do kusu látky, které říkal pyžamo a šel spát. Lair šla ven, a tak si mohl v klidu nadávat na tvrdou postel. Přesto však brzy usnul.
                                ***
Andy seděl v úplné tmě a jediné co slyšel bylo tiché vrzání kovu. Vydal se za tím zvukem a brzy zjistil jeho původ.

Naproti němu stála černá židle, taková jako na Bartnovic farmě. Na ní seděl Hawkey ve své zbroji a prosil hrot jednomu z šípů.

Když si Andyho všiml, zvedl hlavu a pak jí zpět sklonil ke své práci. ,,Zničíš ji, zničil si mě, svou rodinu a zničiš všechno a všechny na čem ti kdy záleželo. Jsi zrůda a sobec všichni tě obskakují a pomáhají ti a ty si toho neceníš."

Svá poslední slova téměř zařval a pak začal Anndyho probodávat očima. Nebyly to ale jeho oči. Byly temně červené a šel z nich strach.

Pak se vše rozplynulo.
                              ***
Andrew se rychle posadil. Byl celý zpocený a cítil jak mu teče proud ledového potu po zádech.

Tak je tu další kapitolka. Doufám, že se vám líbila, i když byla trochu delší. Kometík a hvězdička potěsí. Díky všem co tohle čtou a doufám, že si užíváte prázdniny.