Poslední strážce

1.

Představovala jsem si to všelijak, ale rozhodně ne takhle. Naivně jsem si myslela, že když po sedmnácti letech najdu a poznám svou matku, padneme si se slzami do náručí a budeme si slibovat, že už se nikdy nerozdělíme. No nic takové se nestalo. Diane, moje máma, byla odměřená stejně jako já. Obě jsme věděly, že ten vlak pouta mezi dcerou a matkou nám ujel. Možná bych se z toho měla hroutit, ale na to jsem byla až příliš unavená z celého toho schovávání před Kruhem, Lorcány a teď i před Rytíři. Zpráva o mém útěku se rozšířila jako požár, a i když moje máma byla daleko od všech těch společenství, dokázala si opatřit potřebné informace.

Začátek září byl v Praze poměrně teplý, a ačkoliv jsem hodně bojovala s jazykovou bariérou většiny obyvatel, zvykla jsem si tu. Navíc Diane tvrdila, že je naprosto klíčové, abych tu zůstala. I když jsem se bála, že mě někdo najde a odvleče pryč. Nevěděla jsem, jestli mi větší strach naháněl Kruh, Lorcáni nebo Rytíři. Blížila se válka a rozpoutala jsem ji já. 

Sice jsem moc nechápala, jakou úlohu v následujícím střetu mi, kdo přisoudil, ale podle mojí mámy byla moje role zcela zásadní. A to pro všechny zúčastněné strany. Na polovičaté informace už jsem byla zvyklá, takže jsem se už ani nevztekala, když mi Diane některé věci zatajovala. Na druhou stranu jsem díky ní dokázala pochopit tu posedlost Kruhu. Měli pocit, že jsou vyvoleni ke světovládě nad všemi magickými bytostmi. Měli pocit, že by měli určovat pravidla všem bez výjimky a nedokázali se smířit s tím, když to kdokoliv odmítl akceptovat.

„Existuje něco, co je nad všemi," prohodila Diane do ticha. Seděly jsme spolu zrovna v mém pražském bytě, ona upíjela kávu usazena na křesle, já ji pozorovala opřena o kuchyňskou linku.

„Něco nad všemi?" nechápala jsem.

„Uklízeči jsou důležitou součástí našeho světa."

„Ty znám!" vyhrkla jsem splašeně a na mysli mi okamžitě vytanula vzpomínka z lesa, kdy se mě Lorcáni pokusili upálit za živa. Kyle poté, co je zneškodnil, zavolal Uklízeče, aby se o ten nepořádek postarali.

„Uklízeči nejsou samostatná organizace," pokračovala vlídně. „Říká se tomu Covent. Nikdo neví, kde sídlí a kde se schází, jen jeho členové. Můžeš si je představit jako parlament, soudce a policii. Vlastně jsou všechno tohle. Kontrolují dodržování zákonů, na kterých se dohodli Merlinovci, Mormoři, Alchymisté i Pendragoni." Pendragoni byli potomci krále Artuše žijící na ostrově jménem Nový Avalon. Neměli jednotný název, ale nejčastěji se jim souhrnně říkalo Pendragoni. Zaujali mě však Alchymisté, o kterých jsem nic nevěděla.

„Alchymisté?" zeptala jsem se se zájmem.

„O těch se včas dozvíš," řekla nekompromisně. Jasně, další tajemství. Nebylo jich už dost? Nestačilo to? Očividně ne.

„Dobře, takže se schází Covent," zopakovala jsem její slova.

„Ano," upila ze svého šálku. „Každé společenství tam má své zástupce a ti kontrolují všechny ostatní příslušníky našeho světa. Pokud je nějaký problém, pošlou Uklízeče. Dokáží spoustu věcí a mají velkou moc."

„Pořád moc nechápu, co s tím má společné Kruh a jejich touha po moci?"

„Kruh do Conventu nepatří. Byli vyloučeni za příliš autoritářské názory před mnoha staletími a místo nich čaroděje z Merlinova rodu zastupují jiní."

„Takže je opravdu více kruhů?"

„Ano, Kruh není jedinou čarodějnickou frakcí. Vím o velké ve Francii, Kanadě, USA a Dánsku."