Máš ještě čas,
říkali.
Dočkáš se,
říkali.
A tak jsem čekala.
Stála jsem za sklem.
Izolována.
Sledovala jejich šťastné tváře.
Jak si užívají.
Neviděli.
Neslyšeli.
Moje slzy.
Dopadající na zem.
Protože jsem stála za sklem.
Izolována.
Bušila jsem do oken,
prosila o pomoc.
Ale oni neviděli.
Neslyšeli.
Mojí beznaděj.
Můj pomalý dech.
Jednou jsem však moje sklo rozbila.
To které mě izolovalo.
Rozbila jsem ho.
Chtěla jsem zažít to, co oni.
Štěstí.
Se vztyčenou hlavou vyšla jsem ven.
A místo pomoci.
Místo objetí.
Místo přívětivých slov.
Zabodli mi střepy do srdce.
Klesla jsem k zemi znovu.
Neviděla jsem.
Neslyšela jsem.
Mrtvá či živá?
Izolovaná.
