jako
tisíce motýlků v těle
zlomená křídla labutí
milion ohňů vzplanutí
dech těžší
rány větší
a plní se slzami z očí
slzami tak modrými
tak slanými a smutnými
trhlina tak obrovská
kterou nezahlédne
ani jednou
jen když do očí pohlédne
a spočítá slzy
které se snaží skrýt
jako
pole květin uvadajících
jeden krok
do neznáma skok
zpěv kolibříků umírajích
jako tanec vloček roztávajících
a chmýří pampelišky
odlétající za horizont
a tichý šepot můj
který neslyší
ani jednou
jen když mé srdce drží
a cítí jak je těžké
pochopí všechno
co snaží se skrýt
