Bitva o zářící údolí

7. Kapitola

"No?" Pobídl Ron Harryho.

Harry se zasmál. Jeho nápad byl šílený, ale vzhledem k situaci a k tomu, že Levandule byla svým způsobem šílená, by ten nápad, nebo spíše plán mohl vyjít.

"Tak?" Ron už praskal zvědavostí. Nevěděl, co Harryho napadlo... A hlavně doufal, že je to dobrý plán. Rád by se jí zbavil. Už kvůli Hermioně, a hlavně kvůli jemu samotnému. Neměl tu přísavku rád. Jasně, líbilo se mi se s ní ocucávat, ale to bylo to jediné. Jediná věc, kterou na ní měl rád. Nesnášel to, jak za ním dolézala, jak ho pořád otravovala. A hlavně... Když by nadále byl s ní, jeho šance u Hermiony by klesli. Už nějakou dobu ji měl rád, ale nedokázal se vyslovit. A pak začala ta věc s Levandulí a jeho šance ještě klesli.

"Co zkusit předstírat, že chodíš s někým jiným?!" Navrhl. Ano, bylo to šílené. Ale určitě to byl nejlepší plán, co měli, to musel Ron uznat.

"Ten plán má ale mezery," upozornil Harryho.

"Já vím. Například, že do Bradavic se letos nevrátíme. Ale proto jsem vymyslel jinou věc. Pozvi ji k nám... Řekněme, tak na týden."

"A kdo bude dělat mojí holku, chytrolíne?!"

"No Hermiona, kdo jiný."

Ron na něj vyvalil oči.

"Poslouchej, je to dokonalé! Hermiona ti určitě pomůže. A navíc vím, co k ní cítíš. Dostal by ses k ní blíž a zároveň se zbavil té přísavky. Dvě mouchy jednou ranou."

"No, to sice ano... Ale stejně si myslím, že s tím nebude souhlasit."

"Co ty víš? Třeba ano. Myslím si, že ti Hermiona pomůže ráda. Jsi její drahocenný přítel."

"Jenže... Jak sis jistě všiml, už tak moc ne. Kvůli Levanduli."

"Neboj se. Jen se jí prostě zeptáš. Co je na tom tak těžkého?!"

"Já nevím... Všechno?" Odpověděl otázkou.

"Neboj se tolik. Ty to zvládneš." S těmito slovy se Harry zvedl.

"Kam to jdeš?"

"Kam asi? Pro Hermionu a jakmile si s ní promluvíš a ona s tím bude souhlasit, napíšeš dopis."

"A co bych tam asi napsal?"

"Ničeho se neboj. Ty budeš psát, a já diktovat." A tak se Harry otočil a odešel. Ron si skryl hlavu do dlaní. Nemohl uvěřit, do čeho se to zase namočil.

Ginny se procházela po domě. Už se pomalu stmívalo. Všechny opatření byli tak, jak by měli být. A pak ho uviděla. Seděl u okna a díval se do dálky. Jeho zamyšlený pohled byl pro ni nějakým způsobem hřejivý. A v té chvíli jí přišel roztomilý... Úžasně roztomilý.