Přetrvávající láska

Kapitola 6.

,,Lásko, posaď se.“ Jako správný gentleman mi odsunul židli.

,,To je krása.“ Ještě stále jsem byla v šoku.

,,Možná, ale to ty si ta třešnička na dortu.“ Přes stůl mě chytil za ruku a usmál se na mě.

,,Připadám si jako v pohádce.“ A zasnila jsem se, jaké by to bylo, kdybych vážně měla korunku a nadýchané šaty.

Číšník nám každému nalil červené víno. ,,Na nás“ ťukli jsme si. ,,Na nás.“ A usmála jsem se na Joshe.

,,Co se stalo, že máme takovou romantickou večeři?“ A ukázala jsem na právě donesené jídlo číšníkem přikryté stříbrnou pokličkou. S touhle otázkou jsem to již déle nemohla vydržet.

,,To nemůžu svoji princeznu vytáhnout ven?“ Odpověděl mi otázkou. Už jsem to ale nehodlala řešit a těšila se na zbytek večera. Odkryla jsem pokličku a přestala jsem skoro dýchat. Josh mezitím vstal od stolu, přešel ke mně a klekl si na pravé koleno. Místo jídla tam byla otevřená červená krabička a v ní byl prsten.

,,Jessiko Parkerová, i když jsme spolu teprve pár měsíců, tak to byly krásné měsíce a za tu dobu jsem si uvědomil, že si pro mě ta pravá. Co jsme zrovna byli v práci a ne spolu, tak si mi vždy strašně chyběla a pokaždé, co si se usmála, tak mě to zahřálo u srdce. Tvé štěstí je i mým štěstím. Budu šťastný, jen když ty budeš šťastná. A proto se tě ptám, lásko, chceš si mě vzít?“ Čelo mírně nakrčil a očekával odpověď.

Nevydržela jsem to a rozplakala se. ,,Ano, moc ráda.“

Samým štěstím mě vzal do náruče a zatočil se mnou. ,,Miluji tě, strašně moc.“ A políbil mě na rty.

,,Já tebe taky.“ Nasadil mi prstýnek na prsteníček. Skvěle mi padl.

,,A teď si můžeme vážně už dát tu večeři, protože mám hlad.“ To co řekl mě rozesmálo, i když to ani moc vtipné nebylo… prostě jsem ještě stále cítila tu vlnu emocí.

Číšník teď už přinesl skutečné jídlo, které se skládalo z grilovaného kuřecího masa, delikátní bramborové kaše posypanou koprem a salátkem. Bylo to neskutečně dobré. Mezitím, co jsme jedli, do místnosti přišel houslista a hrál nějaké romantické písničky. Sedět tam, po tom by toužila každá žena.

Když jsme dojedli, Josh jako správný muž zaplatil a vyšli jsme z restaurace. Co pět sekund jsem se musela podívat na můj snubní prsten, jako bych se bála, že v mžiku zmizí. Ale přesto tam furt byl a já se nad tím musela furt usmívat.