Přetrvávající láska

Kapitola 1.

Už je to skoro 10 let co jsme se všichni naposledy viděli. Možná jsme to dělali záměrně kvůli té nešťastné události, co se stala našemu spolužákovi. Ale zítra bude jeho výročí. A tak se chceme všichni sejít a trochu na něj společně zavzpomínat. Jen doufám, že to neotevře staré rány…

×××

,,Zatraceně, proč musí zrovna teď svítit červená?“  začínala jsem být pěkně nervózní. Za pár minut má být už 3.hodina odpoledne a já čekám na semaforech a k Broundskému hotelu je to ještě asi 20 minut jízdy. Začal mi zvonit mobil. Rychle jsem ho hledala v kabelce, ale jako naschvál jsem ho nemohla najít. Nakonec jsem ho s úlevou vytáhla a rozjela se.

,,Ahoj Betty, už jsem na cestě. Promiň mi to zpoždění.“

,,Jess, to je v pohodě, ale prosím tě, jsem na Kapském mostě. Vyzvedla bys mě?“

,,Aha, jasně. Už tě asi vidím.“ Přibrzdila jsem u patníku a vysoká brunetka si nasedla na místo spolujezdce. Krátce mě objala a usmála se.

,,Děkuji ti moc.“

,,To je v pohodě, stejně jsem jela kolem.“ Bylo zvláštní ji opět po dlouhé době vidět. Nevěděla jsem, co říct. Kdysi jsme byly velmi dobré kamarádky, ale čas nás rozdělil.

,,Víš o tom, že Josh je zasnoubený?“ překvapeně jsem se na ni podívala. Její hnědé oči zářily.

,,Ne, to jsem netušila…“ Byla jsem ráda, ale částečně mě to píchlo u srdce. Joshe, zelenookého krasavce, jsem totiž tajně 2 roky milovala. Ale už je to za mnou. Musí.

Konečně jsme dojely na určené místo. Parkoviště před malým hotelem bylo skoro plné. Ale zaparkovala jsem a to bylo to hlavní. Vzala jsem si tašku a s Bett jsme pomalu šly ke vchodu. Tam jsem se zarazila a přemýšlela o tom, jestli to byl dobrý nápad. Betty vycítila můj neklid a tak mě objala a potlačila ke dveřím.

Jak jsem očekávala, všichni už seděli na místech.  Na chvíli zavládlo děsivé ticho.

,,Ahoj“ řekla Betty a já se snažila aspoň usmát.

Po přivítání jsme si všichni sedli ke kulatému stolu. Naproti mně seděl Josh.

,,Děti mé, jsem neskutečné ráda, že jste dnes všichni přišli…“ vím, je to neslušné, ale co má bývalá třídní začala mluvit, tak jsem ta její slova nějak nevnímala. Vládlo tu celkem napětí. Už to nebývalo jako na základce, kdy o přestávce byl strašlivý hluk. Skoro nikdo tu nic neříkal.

,,Promiňte… ale budu muset odejít. Moc ráda jsem všechny zase viděla.“ S tím jsem vstala a odešla z hotelu.

,,Hej, Jess… Jess, počkej.“ Otočila jsem se a za mnou utíkal Josh.

,,Ahoj, potřebuješ něco, Joshi?“ usmál se na mě.

,,No joo, co děláš dneska večer?“ teď jsem se usmála zase já.

,,Záleží proč?“

,,Nezajdeme na večeři?“

,,Nejsi náhodou zasnoubený?“

,,No, má snoubenka mě podvedla… jsou to 3 měsíce, co jsme se rozešli.“ Vypadal celkem smutně.

,,Aha, to je mi moc líto.“

,,V pořádku, ale za to se mnou teda půjdeš na večeři.“

,,Vezmeš ‚ne‘ jako odpověď?“ odpověděla jsem pobaveně.

,,Emm.. ne.. teď si ke mně můžeš nastoupit.“ A mrkl na mě.