Přetrvávající láska

Kapitola 5

Uběhlo 5 měsíců od té doby, co jsme se s Joshem po dlouhé době zase viděli. Začali jsme spolu chodit. A Josh koupil náš první společný byt. Zatím tam máme jen to hlavní, ale i tak se mi tam moc líbí.

Dneska v 7. večer máme sraz v restauraci U Lien, a tak jedu v autě už domů, abych vše stihla na čas. Musím si ale ještě jet koupit jedny šaty, které se mi tuhle líbily a o kterých si myslím, že na dnešní večer budou ideální.

Nákupní středisko bylo plné, ale i tak jsem došla do obchodu Loyan a šla přímo k těm červeným šatům bez ramínek. Našla jsem si správnou velikost a pro jistotu si je šla zkusit do kabinky.

,,Potřebujete s něčím pomoc?“ Zeptala se mě paní prodavačka.

,,Ne, děkuji.“ Šaty mi skvěle padly a tak jsem se rychle převlékla a šla k pokladně.

,,Vezmu si je.“ Usmála jsem se.

,,Jess?“ Otočila jsem se za hlasem volajícího. Za mnou stála Betty.

,,Je, ahoj. Co ty tady?“

,,Procházela jsem kolem a přišla si mi povědomá, tak jsem sem šla.“

,,Aha. No, a jak se jinak máš?“ Podala jsem platební kartu prodavačce. Ta mi dala tašku s účtenkou. ,,Děkuji, nashle.“

,,S mým manželem Patrickem čekáme dítě, takže se mám zároveň úžasně, ale i trochu se obávám.“ Usmála se na mě s tím jejím velkým úsměvem.

,,Tak to moc gratuluji!“ Objala jsem ji a radostně se usmála.

,,Jo, děkuji. Jsem sice ve 3 měsíci, ale už pomalinku zařizujeme věci… No, musím ale už jít, každopádně se musíme domluvit a trochu víc si promluvit.“

,,To určitě. Moc ráda jsem tě zase viděla.“ Rychle mě objala, otočila se a šla. Měla jsem z ní radost.

Pak jsem se koukla na hodinky a rychle pospíchala k autu. Doma jsem byla o 10 minut později. Josh má prý ještě nějaké vyřizování a tak byl byteček prázdný. Šla jsem do koupelny a dala si rychlou sprchu. Po namáhavém dni v práci byla voda přímo božská.

Vyfénovala jsem si vlasy, znova jsem se nalíčila, odtrhla visačku a následně si oblékla šaty a šla pro nové černé lodičky a černé psaníčko. Když už jsem všechno měla hotové, koukla jsem se, kolik je hodin – 18:48. ,,To abych si pospíšila.“

Naposledy jsem se koukla do zrcadla. Rukou si prohrábla vlasy a zavřela dveře.

Zaparkovala jsem před restaurací přesně minutu před 7. hodinou a šla dovnitř.

Byl tam jenom Josh a číšníci. Stoly měly bílé ubrusy a na nich byly hořící svíčky. Jen u našeho stolu byly pohozené plátky červených růži.

Samou dojatostí jsem nemohla nic říct. Jen jsem se koukala na tu krásu.

,,Joshi…“