Odřené gumy |Grey ff|

6. První den

Celou cestu jsem nemluvně koukala před sebe.

"Budeš dlouho uražená?,, prolomil ticho Martin.

"Jo budu,, odcekla jsem.

"A proč?,, koukl na mě a pak před sebe.

"Proč?! Vážně se mě ptáš proč?! Ty mě tady uneseš, vezeš mě do nějaké prdele světa v MÉM autě a ptáš se proč?!,, koukla jsem na něj a zamračila se.

"Tvém autě? Tohle je tvoje?,, nadzvedl obočí.

"Em to je teď jedno,, koukla jsem před sebe.

"Jak myslíš. A nevyváděj nic to není,, koukl taky před sebe.

"Nemám vyvádět?! Víš jak bude vyvádět moje mamka?! A sestra?!,, znova jsem začala šílet a Martin se tomu jenom zasmál.

"A nesměj se!,, založila jsem si ruce na prsou a svezla se po sedačce trochu dolů.

"Jsi šílená,, uchechtl se.

Jen jsem si odfrkla.

"Tak to mě ještě pořádně neznáš,,

Na to už nic neřekl.

....

Po nějaké době jsme zastavili v Praze u nějakého domu. Martin vylezl z auta ale já seděla jak spadlá švestka a ani jsem se nehla.

"Tak vylezeš nebo ti mám pomoct?,, koukl na mě.

"To si zkušíš,, neochotně jsem vylezla.

Dal mi klíčky od auta a šel ke dveřím. Courala jsem se za nim. To si ještě vypije.

Vešli jsme do bytu. Měl to tu docela hezký. Vyzul se ale já jen stála. Koukl na mě pohledem ala dělej nebo ti opravdu pomůžu. Protočila jsem očima a vyzula se.

"Můj mužíček se vrátil!,, přiběhl nějaký týpek a skočil po Martinovi.

"Tony klid,, sundal ho ze sebe.

"Kdo to je?,, koukl ten Tony na mě. Těší mě já jsem oběť únosce.

"To je Anet, Anet to je můj spolubydlící Tony,,

"Ahoj,, usmál se na mě.

"Ahoj,, úsměv jsem mu tak nějak oplatila.

"No nic já musím jít nebo mě killnou,, zaběhl do pokoje. Tak tohle bude zajímavé.

Martin mě chytl za ruku a někam mě vedl.

"Máš hlad?,, koukl na mě a došel do kuchyně.

"Ne dík. Půjdu si zavolat mamce,, šla jsem pryč.

"Rovnou ji řekni že domu dneska nedojdeš,, houkl na mě z kuchyně.

Jak jinak. Vzala jsem mobil a vytočila mamky číslo.

"Anet kde jsi tak dlouho?,, ozvala se hned mamka.

"No víš mami, já se zdržela u Lee, budu u ní pár dní spát když jsou prázdniny, nevadí ti to?,, koukla jsem směr kuchyně kde je Martin.

"Aha dobře, nevadí a jak dlouho?,, zeptala se.

"To já ještě nevím. Dohodneme se a pak ti dám vědět,, odpověděla jsem ji.

"Dobře tak si dávejte pozor, hlavně ty,,

"Neboj mami. Tak pa,, tipla jsem to. Nesnáším když musím mamce lhát. Sama jsem proti lžím.

Vrátila jsem se zpátky do kuchyně na Martinem.

"Vyřízeno?,, koukl na mě.

Jen jsem kývla a vyskočila na linku.