My shy rabbit hybrid //taekook//

5.

Yoongi🐱
Hej Kooku!!👀

Kookie🐰
Hm?

Yoongi🐱
Koukej...

Kookie🐰
O neee... To je můj páníček👀

Yoongi🐱
No právě!😌 Co si myslíš že spolu mají?👀

Kookie🐰
Pane Bože Yoongi😑.. Je to jeho kamarád. Myslím... 🤔

Yoongi🐱
No jo ale Taehyungie?🤔👀

Kookie🐰
Ježíši Kriste!!!!😑

Yoongi🐱
Je to jeho přítel?👀

Kookie🐰
Není to jeho přítel!!!!😑

Každopádně, já končím... Ahojky🐰🐱

Yoongi🐱
Jo jo... Ahoj😊

„Tak co králíčku, můžeme jet?" „Jo, můžeme. Ale, musím si..." „Tady, dej si moji čapku. Měla by ti být dobrá." „Jo díky." „Nemáš zaco." Řekl a podal mi klíče od auta. „Podrž to chvíli." „Dobře." Kývl jsem a skoumal jsem stříbrné cinkavé věci zavěšené na malém přívěsku zvaném klíčenka. Jeden tam byl však odlišný od ostatních. Byl totiž označený žlutou barvou. „Od čeho je tenhle klíč?" „Ten žlutý? Od mé skříňky ve škole. Proč? Zaujali tě klíče?" Bylo mi trapné říct že jeho klíče jsou zajímavé ale i tak jsem přikývl. „Jak rozkošné." Řekl když si vázal tkaničku. Když se obul, podal jsem mu klíče a on mě chytil za ruku. Nevím proč to udělal, ale neřešil jsem to.

„Takže asi půl hoďky a budeme v obchoďáku. Můžeš si sednout sem do předu anebo tady dozadu. Jak chceš." „Asi dopředu." Pípl jsem a on se usmál. „Tak jo, tak pojď." Řekl a otevřel mi dveře. „Děkuju." Usmál jsem se a když si Tae nasedl do auta, tak sme nastartovali a vyrazili sme. V autě bylo moc teplo a tak mi Tae otevřel okno. „Doufám že to pomůže. Zatím si můžeš dát dole čepici. Při obchoďáku si ji znovu nasadíš." Řekl mi a chytl mi ruku. „Dobře." Odpověděl jsem a uhl jsem pohledem. Cítil jsem jak se mi červenají tvářičky a tak jsem si schoval hlavu do dlaní.

„Už tam budeme tak si dej čepici." „Dobře." Pípl jsem a nasadil jsem si čepku. „Obchoďák je hrozně velký, tak se mě drž dobře?" „Mhm." Na nic jiného jsem se nezmohl. Zastavili sme před opravdu obrovskou budovou, kde mi Tae řekl aby jsem dával pozor na neznámé osoby. Přikývl jsem ale pak jsem se zamyslel. Vždyť přece Tae je pro mě také neznámý. Nevím o něm nic. A ani on o mně. S čepici na hlavě jsem vešel do obchoďáku a mé oči zaujal velký plakát s nápisem: I hybridi mohou být přátelé. „Takže, nejdřív potřebuješ nějaké oblečení, tak půjdeme nějaké koupit co ty na to?" „Jo, to zní fajn." Řekl jsem a bilboardu jsem věnoval poslední pohled.

„Nějak tě ten bilboard zaujal. Co tam stálo?" „Psalo se tam o hybridech." „Jo aha. Víš něco víc?" „No, psalo tam, o tom, že chtějí udělat hybridům nějaký domov speciálně pro ně." „To zní skvěle ne?" „Jo. Alespoň nebudou muset mít strach z lidí stejně jako já." Řekl jsem, a hned poté jsem si zakryl pusu rukama. „Počkej cože? Ty se bojíš lidí?" Vydal ze sebe Tae a já jsem slabo přikývl. Teď nastanou problémy. Jsem si tím jistý. Naštěstí to dále neřešil a zabočil do obchodu s dost drahým oblečením. „Tohle přece nemusíš." Řekl jsem ale žádná odpověď se mi nedostavila. Namísto toho mi Tae podal nějaké trička a rifle se slovy: VYZKOUŠEJ SI JESTLI TI PADNOU.

Na zdi jsem teda vyhledal nápis skušební kabinky a do jedné jsem se zavřel. „Je na mě naštvaný? Ale proč?" Vyzkoušel jsem si tedy všechno co mi Tae dal a donesl počas toho, co jsem si zkoušel ostatne oblečení a byl jsem překvapen, když mi všechno padlo. „Tak jo, pojď ven a ukáž jak to vypadá." Zasmál se Tae a já jsem vyšel ven. „Vypadá to úžasne. Výborně. Oblečení máme za sebou. Tedy, skoro. Ještě ti třeba nějaké čepice na ouška. Takže, pojď. Musíme nějaké najít." Řekl a zatáhl mě za ruku. Našli sme nějaké čepice, zaplatili sme a pak sme opustili prostor drahého obchodu. „Dáš si oxotea? Nebo něco k pití?" Zeptal se mě Tae a já jsem jen přikývl. „Dobře. Tak si vyber příchuť a já ti to koupím." „No tak jo."

Pomaly sa dostávame k tomu, ako Kookie začne niečo k Taemu cítiť. Tešíte sa? Ja dúfam že áno😊💕

Chvíľku mi trvalo kým som to napísala, pretože... Čo si budeme, čeština nieje pre Slováka veľmi ľahká keď nevie gramatiku xdd 😂💕💕 každopádne, som rada, že vás príbeh baví a čítate ho.

Purple y'all💜