Já s tajemstvím živlů (předělání)

Divné věci 2/2

*

 "C-co tím myslíš taky? A vám ostatním se to děje taky? Co se vám vlastně děje?"

Byla jsem zmatená. Sotva jsem se vzpamatovávala z toho co se teď stalo a mám přijmout, že to není jediná divná věc co se mím kámoškám děje? A jak dlouho to chtěli tajit? A proč to vlastně tajili....vlastně....děje se to jen Míše a Emě?

"A to se dělo jen vám dvěma? Jak dlouho?" snažila jsem si rychle urovnat myšlenky v hlavě. V krizových situacích jsem vždy vynikala. Měla jsem jasnou hlavu a rychlé reagování, jenže nikdy mě nikdo nepřipravil na situaci, kde tvoje nejlepší kámošky dělají něco nadpřirozeného. To opravdu ne.

"No...oni dvě nejsou jediný...i mě se stalo něco divného před pár dny." 

Ozvala se Zuzka. Měla blond vlasy na které si před týdnem nechala udělat červený melír. Červená, kterou měla v proužkách po celé hlavě, vypadala jako by ta červená zazářila kdykoliv na ní dopadl sluneční paprsek.

" Počkejte počkejte...je tu někdo kromě mě, komu se nestalo nic zvláštního?"

všechny mlčeli a jen se jedna nervózně koukala po druhé. Jako první se ozvala Kačka. Malá černovláska s hnědýma očima a malými světlými pihami, kterých jste si všimli, jen když jste se zakoukali na její tvář.

"Asi začnu co se stalo mě, protože nikomu očividně do řeči není. Před třemi dny jsem byla s rodinou v lese. Víte jak milují přírodu. No a když jsem jim na chvíli zmizela z dohledu, tak jsem si sundala boty, protože jsem se chtěla na chvíli projít bosa.

Zavřela jsem oči a šla rovně za nosem. V tu chvíli cítím že nestojím na mech a nějakým kamenu. Neřešila jsem to a uvolněně šla dál. Po chvíli jsem otevřela oči a zjistila že jsem dva metry vysoko ve vzduchu a stojím na velkém kamenu. Lekla jsem se a v tu chvíli se ten kámen propadl do země. Nezmizel, jen se vrátil tam kde byl než jsem zavřela oči. Prostě se zpátky zmenšil. Od té doby mám okolo kotníku zelený obrazec. Nevím co znamená, ale je na něm srdce obklopený něčím mezi chaluhou a kapradím. Vedle něj jsou dvě růže. Jedna velká a vedle ní jedna malá.

Tři hodiny jsem se ho snažila ve vaně smýt, ale nezabralo to, ani nevybledl. Nic. Byla jsem vystrašená, ale bála jsem se o tom zmínit rodičům. To poslední co bych chtěla je to, aby mě měli za blázna."

Nevěděla jsem co na to říct, takže jsem jen pokývala hlavou že rozumím. V tu chvíli promluvila Zuzka.

"U mě se to stalo před týdnem. V ten den mi vznikl ve vlasech ten červený melír. Pohádala jsem se s rodiči, kvůli kravině. Mí rodiče jsou normálně vyrovnaní, ale tentokrát i táta zvýšil hlas, což se mu vůbec nepodobá. Abych situaci ještě nezhoršila, tak jsem odešla z domu se na hodinu projít. Úplně jsem zuřila. Když jsem ten vztek v sobě nemohla udržet, tak jsem hlasitě zaklela a popelnice nedaleko mě vzplála. 

Prvně jsem si říkala že do ní nějaký blbec hodil něco co neměl. To se stává normálně. Když jsem ale přišla domů, ani jsem nešla do obýváku za rodiči. Chtěla jsem ještě chvíli být uražená. V naší rodině se normálně moc nehádáme, tak jsem tu hádku chtěla ještě prodloužit. Navíc jsem byla hodně unavená. Šla jsem se do koupelny vysprchovat s tím, že po sprše půjdu spát. V tu chvíli se kouknu do zrcadla a uvidím tam tu červenou. Našim jsem ráno řekla že jsem si ho nechala nabarvit, ale nepřijde mi že by mi to uvěřili. Spíš jako by mě z něčeho podezřívali"

To jsem chápala. U mě doma se to taky děje, jen k tomu nemají důvod. Vždyť i nám řekla tu lež s obarvením. Asi se bála že jí to neuvěříme. V tom se jí vůbec nedivím. Nevím jestli bych bez Emiččinýho představení věřila čemukoliv co tu teď říkají.

 Poslední kdo zbýval byla Bára. Bruneta s malinko kudrnatými vlasy a temně hnědýma až černýma očima. Když si to uvědomila, odkašlala si a začala svojí verzí téhle záhady.

"Stalo se to v noci. Tu noc se mi strašně špatně spalo, převalovala jsem se ze strany na stranu a snažila jsem se usnout. Oknem co mám vedle postele prosvítal měsíc. Jenže byl úplněk, takže zářil až moc a mě se díky tomu světlu nedařilo usnout. Tak hrozně jsem si přála aby jen na chvíli mohla být pořádná tma. V tu chvíli se měsíční paprsky sami v půlce ohnuly a já na chvíli ležela v posteli v úplné tmě. Netušila jsem co se děje byla jsem hrozně zaskočená. Pak to najednou přestalo a vše se vrátilo do původního stavu. Ráno jsem netušila jestli to byl sen nebo ne, ale když jsem si před zrcadlem chtěla udělat culík, tak jsem zjistila, že mám celou spodní polovinu vlasů černou."

Jak to dořekla sundala si čepici a odhrnula si horní část vlasů pod kterou ukrývala překrásnou černou.

"Tak to byl ten důvod, proč si najednou přestala nosit culíky..." řekla Ema.

Vydechla jsem a pomalu vstřebávala informace. Má to co dělat s tím jak na nás rodiče pořád dohlíží? Je tohle jednou z věcí co nám naše rodiny zatajovali? Tušili že se nám tohle bude dít? A proč se nic neděje u mě? Jsem v našich rodinách výjimka? Potřebuji si to vše nějak promyslet.

"Musíme přijít na to co se děje. Sejdeme se na našem obvyklém místě v šest hodin večer. Teď si to musíme všichni nechat projít hlavou"

 všechny mi na to postupně přikývli. Občas jsem v situacích podobných téhle nějakým způsobem velela. Vždy jsem byla takový ten vůdčí typ. Ema byla ta chytrá. Káťa co dělala problémy a hádky. Míša měla smysl pro umění. Bára zas nás dokázala usmířit a Zuzka uměla využít ostatních slabostech a obrátit je ve svůj prospěch. To jsme zjistili při těláku a věřte, to je nezapomenutelná vzpomínka.

 Hodně lidí vždy překvapilo moje jméno, ale rodiče se shodli, že když jsem se narodila v Americe, tak dostanu americké jméno...no...jestli je dvakrát americké to nevím, ale jiné je, To se musí nechat.

 Jednou si z toho nějaký blbec utahoval, Káťa mu za to dala pěstí, Bára ji zklidnila a zuzka nějakým způsobem při soukromé konverzaci s tím klukem dokázala, aby si myslel že to mé jméno je strašně cool. Tomu klukovy bylo 9 a já se sem sotva nastěhovala, takže to byly ty hádky ještě o něčem jako mé jméno a jaký kluk jen pozdravil jakou holku atd. ale i po té době za mnou stáli v každém problému a já za nimi.

 A tak jsme se za ty roky dostali až k tomuhle problému.

Když jsme se domluvili kde se sejdem, tak jsme se vydali každá svým směrem. Ještě že máme týden do konce prázdnin. Teď bych tu školu nedala.

 Vydala jsem se do mé oblíbené kavárny, vždy ohromí ta klidná atmosféra. Je jedno kolikrát do ní vkročím vždy na mě dolehne ta atmosféra. Je to jako by najednou všední svět zmizel a jste tu jen vy a vaše objednávka. Není lepší místo na přemýšlení než tady. Objednala jsem si svoji obvyklou objednávku, což tvořila horká čokoláda se skořicovým šnekem a šla si sednou na své oblíbené místo v rohu.

Ahoj 😄

zdravím u další kapitoli.Doufám že se líbila. Zkusím vydávat každé dva dny, ale nejsem si jistá jak to bude vycházet se školou. Každopádně jestli jste se dočetli až sem, tak jsem strašně ráda. Uvidíme se u další kapitoly.

Katastrofální autorka.