Já s tajemstvím živlů (předělání)

Pravda

*                  věnuji to  PallasPolaria za pomoc se získáváním informací

Bylo tři čtvrtě na šest a já stála před opuštěným domkem blízko centra města. Dlouho v něm nikdo nebydlí úřady už na něj zapomněli. Když nám bylo dvanáct, přišla Kačka s tím, že bychom si měli udělat naše scházecí místo, že bychom ho jako správný tým měli mít. Nikdo neměl nic proti, naopak nám to přišlo strašně "cool", tak jsme začali hledat a tohle jsme našli úplnou náhodou, když jsme si šli koupit zmrzlinu v cukrárně co je naproti tohohle domu.

Když jsem vešla dovnitř, ucítila jsem známí zápach zatuchliny a prachu. A že ho tu bylo hodně. Nikdy jsme neměli chuť se starat o celý dům. V čistotě jsme udržovali jen jednu místnost a tou byl obývák.

Prošla jsem úzkou chodbou a vešla do dřevěných dveří napravo. Když jsem vcházela, položila jsem si můj černý baťoh vedle přes celou délku jedné stěny táhnoucí se řady dřevěných skříněk na kterých byla docela nová televize. (Bářin strýček dostal k vánocům novou, tak jsme si tu jeho dali sem.) Hned naproti ní byl ošuntělí gauč, přes který jsme hodili dvě černé deky a pár malých červených polštářků, aby to vypadalo aspoň trochu hezky. Měli jsme tu pár pytlů na sezení, které přitáhla Ema z chaty, koberec, lampičku, naše fotky přilepené na stěnách, světýlka přilepené okolo poliček co vyseli u okna s výhledem do ulice a konferenční skleněný stolek mezi gaučem a televizí. Celkově jsme si to za ty roky tady zútulnili tak, že lépe vystihnout naše "místo" ani nešlo. Každý sem přidal něco svého a vzpomínky co tu máme...ty jsou k nezaplacení. 

Naše rodiny samozřejmě o tom vědí. Televize a lampičky s koberci se normálně nevytrácej z rodin, ale nevadí jim to, naopak k nás občas chodí vyzvedávat, když jsme tu třeba do osmi večer.

Přišla jsem jako první, což byl taky můj záměr. Vzala jsem si sebou i pár věcí, protože jsem chtěla něco zkusit, tak doufám že s tím holky budou souhlasit.

Postupně sem všichni dorazili a jako poslední přišla Káťa.

"Poprvé tu nejsi poslední ty Kat jo?"

"Zvláštní viď? Ale jako výmluvu jsem koupila zmrzlinu." řekla Zuzka

" Tak to se tím pádem přijímá. Chceš říct něco nepředstavitelného?" ozvala se Ema, které za noc zešedivěli duhovky. Má je teď světle šedé. Né až bílé, ale obyčejná šedá to taky není.

"No?"

"Kat tu dokonce byla první" řekla dramaticky.

Nato Kačka hrála, jako by ji tím Ema vyrazila překvapením dech.

Na to se všichni začali smát a já na to jen s malým úšklebkem a naoko ublíženě prohodila

"To se mi jako smějete jo?"

Na to všechny sborově "Jo!"

To už jsem se neudržela a začala se smát s nimi. Když jsme se dosmáli a všechny se tak nějak usadili. Bára se Zuzkou na gauč, Ema si sedla na pytel a já s Káťou na koberec, tak jsem začala hovořit.

"Trochu jsem nad tím přemýšlela a napadlo mě, že než se začneme zjišťovat co vlastně nevíme a co vědět chceme, tak bych otestovala ty naše ˝schopnosti˝, nebo co to vlastně je, protože do teď, když jsme se v něčem vrtali, tak jsme vždy aspoň věděli o co jde, což teď rozhodně není. Souhlasíte?"

Nato se ozvala Bára

"A nebudeme mít z toho problém?"

"Možná, ale nebyla by to první věc z které bychom měli problém"