Tell me baby [MINSUNG]

-2-

Čekal jsem na Jisunga tak jak jsme se domluvili. Ale nedalo mi se zamyslet. Proč se všichni znechuceně podívali na Jisunga, když jsem k němu šel? Však je to anděl sám o sobě. Ale ještě něco mě zarazilo. Proč má Jisung na sobě mikinu? Však je největší vedro a on chodí v mikině.
Tyhle otázky jsem na něj chtěl vyvalit až přijde.

Když mi skončila hodina musel jsem běžet abych aspoň trošku na čas stihl být na místě srazu. Rozhlédl jsem se a viděl tam stát zamýšleného Minha. Pomalu a nejistě jsem k němu šel. "Ehm.. Minho?" Poklepal jsem mu na rameno a rychle ruku stáhl k tělu.

"Ehm.. Minho?" Trhl jsem sebou. Rychle jsem se podíval na dotyčného a po zjištění, že je to Jisung jsem se jen usmál. "Vyděsil jsi mě.. ale jinak ahoj! Upřímně jsem si už myslel, že nepříjdeš jak ti to trvalo" zasmál jsem se a koukal na Jisunga který znervózněl. "Hrozně se ti omlouvám, Minho.. nevěděl jsem, že nám to učitel tance o tolik přetáhne.. a ještě mě zastavili.. kamarádi" slovo kamarádi zašeptal a já se na něj nechápavě podíval. Mávl nad tím rukou a ukázal ať ho následuju.

"Sungu? Můžu mít dvě otázky?" Podíval jsem se na něj a mile se usmál. "Asi ano" pokrčil rameny. "Tak jo... Proč máš na sobě mikinu když je aspoň třicet stupňů? Neříkej mi, že je ti snad zima-" zahlédl jsem jeho vyděšený pohled. "No.. víš.. ono je to t-těžší na vysvětlení....." Koktal.. teď jsem se o něj bál. Zastavil jsem se a chytl ho za ruce. Cukl sebou a nevěřícně mě pozoroval. Pak rychle své ruce z mého sevření vymanil. Cítil jsem se provinile. "Asi půjdu..." Šeptl jsem a co nejrychleji jsem se od něj snažil odejít.

"Asi půjdu..." V tom ve mně hrklo. Podíval jsem se na něj, ale byl už na odchodu. Promnul jsem si oči a rozběhl se za ním.

"Minho stůj!" Přešel silnici a já ho následoval. Jenže co se nestalo. Jelo auto a já stál uprostřed vozovky a koukal na něj. Nadechl jsem se a zavřel oči "aspoň bude klid" zašeptal jsem a čekal ránu.

"Minho stůj!" Ohlédl jsem se tedy za Jisungem, ale tahle situace mě překvapila. Řítilo se na něj auto. Odhodil jsem batoh na zem a udělal jsem riskantní krok. Rozběhl jsem se pro něj. Co největší rychlostní jsem se rozběhl za ním. Viděl jsem auto se blížit, on se ani nehnul a ještě zavřel oči. Vydechl jsem a hned jak jsem byl u něj jsem ho čapl za ruku a stáhl ho ke straně silnice. Upadl jsem i s ním na zem. Posadil jsem se a začal s ním třást "Jisungu?!" Začali mi téct slzy.

"Jisungu?!" Otevřel jsem oči a viděl plačícího Minha nad mojí maličkostí. Opatrně jsem se posadil a s těží ho obejmul. "Jsem v pořádku Minho.." a takhle jsme v objetí na chodníku seděli ještě dobrých deset minut.

-------------------------------------------------------------------

Tak jo- tohle je trochu akční kapitola:D

-bod pro komunikaci:

Pojďte se mi pochlubit vaším biasem ze stray kids lásky✨

-<3