Tell me baby [MINSUNG]

-9-

-changbin normální písmo

Ráno jsem se probudil docela časně na to, že jsem šel spát o půl třetí. Podíval jsem se na mobil, který ukazoval za deset minut půl sedmé tedy i můj budík, který jsem vypnul. Podíval jsem se na Jisunga, který naštěstí spal klidně. Jemně jsem jej pohladil ve vlasech a zvedl se. Přešel jsem ke skříni ze které jsem nám oboum vytáhl oblečení. Svoje jsem si vzal a odebral se do koupelny kde jsem hned udělal i ranní hygienu.

Po chvilce jsem zase stál u mě v pokoji a koukal se na Jisunga. Přešel jsem k posteli a posadil se na ní. "Ji~ vstávej. Musíme do školy. Nechceš snad přijít pozdě." Pousmál jsem se a štípnul jej do líčka. "Mhm.. ještě chvíli, mami." Zamumlal a otočil se ke mně bokem. Nad tím jsem se jen zasmál. "Já nejsem tvoje mamka, hlupáčku." Lehl jsem si na něj a začal se po něm válet.

"Minhoo! Ty kočko blbá ihned ze mě slez!" Strčil jsem ho z postele a to jsem hned byl na nohách a koukal na něj. "Panebože to jsem nechtěl.. jsi v pořádku?" Klekl jsem si vedle něho a vzal ho za ruku. "Samozřejmě, že jsem v pořádku! Co si myslíš o mně myslíš? Že jsem sklo? Tak to se šeredně myslíš, puso. Já přežiju všechno." Posadil se do tureckého sedu a zazubil se na mě. "Chtěl bych vidět jak přežiješ pád ze střechy až tě z ní schodím." Pokroutil jsem hlavou. "To by jsi neudělal, baby. Na to mě moc miluješ." Zářivě se usmál a svlékl ze mě jeho půjčené tričko na spaní. "Tím bych si nebyl vůbec jistý, baby. A ještě mi prosimtě vysvětli o co se tu pokoušíš." Změřil jsem si ho pohledem.

"O co se pokouším? Jen tě zbavuju oblečení aby jsi měl rychlejší převléknutí." Pokrčil jsem rameny a posadil se blíž k němu. "Děláš jak kdybych se sám neuměl svléknout." Pokroutil uraženě hlavou. "Já vím, že to umíš, neboj se. Jen.. kdyby jsi si převlékal tričko v koupelně nemohl bych udělat tohle..." Nahnul jsem se k jeho krku a udělal mu na něm značku. Jisung byl totálně v šoku. Nad tím jsem se musel zasmát. Za pas jsem si ho přitáhl k sobě a udělal mu jich po krku ještě pár. A při mém překvapení Jisung u poslední značky tiše zavzdychal a hned na to zčervenal. "Jdi se obléct, baby. Jinak přijdeme pozdě." Pousmál jsem se na něj a přejel mu nosem po krku.  "Mhm..." A zmizel v koupelně i s připraveným oblečením.

Jisungu ty tupče! Jak jsi mohl zavzdychat? Bože můj. Proklínám se za to. Sice jsem už s Minhem na cestě do školy, ale furt se za to nenávidím. Co si teď o mně bude myslet? Víc posrat jsem to vážně nemohl. Povzdechl jsem si a zadíval se do země. "Jisungie? Děje se něco? Proč mi přijdeš takový smutný.." chytl mě za ruku a jeho pohled se upřel na moji maličkost. "To nic Minho. Ono to přejde." Usmál jsem se na něj a propletl jsem si s ním prsty. "Notak. Řekni mi o tom. Nebudu tě jakkoliv soudit. Jen se ti pokusím pomoc." Povzbudivě se usmál. "Já.. stydím se za to jak jsem vzdychl.." poslední slovo jsem zašeptal aby to Minho přeslechl. "A můžeš mi prosimtě vysvětli proč se za to stydíš? Myslíš, že jsem to dělal jen tak a nechtě aby jsi vzdychl? Jisungu probůh nemáš se vůbec za co stydět." Pokroutil hlavou a podíval se na mě. "Omlouvám se.. nechtěl jsem tě naštvat." Potáhl jsem a snažil se zadržet slzy. "Panebože neplakej, Jisungie. Nenaštval jsi mě. Jen jsem ti to vysvětlil a přidal jsem na hlase. Omlouvám se to jsem nechtěl. Jen prosím neplakej." Smutně se na mě usmál a obejmul mě. "To je dobrý. Nemusel jsem přemýšlet nad blbostmi." Usměju se na něj na náznak, že je vše v pořádku.

Stáli jsme před školou a já si povzdechl. Nechtělo se mi sem. A ani se mi nechtělo opouštět Sungieho. Vešli jsme do budovy a podíval se na Changbina, který stát u skříněk. "Hej tupče!" Zavolal jsem na něj a zasmál se. On si mě okamžitě všiml a rozešel se k nám. Jisung vypadal velmi nervózně v jeho přítomnosti. "Sungie neboj se. Jsem tu přeci s tebou." Usmál jsem se na něj a on přikývl. "Myslel jsem, že už nepřijdeš. Jdeš jak zpomalený film, Minho." Zamračil se a já ho probodl pohledem. "Aby jsi náhodou nepřišel pozdě na hodinu angličtiny kde sedíš s Felixem, co? Nemusel si čekat. Stejně jdu ještě se Sungem k jeho třídě." Odfkrl jsem si. "Tak já půjdu s vámi, když jsem si dal námahu na tebe čekat." Zasmál se. "Nenávidím tě." Zavrčel jsem na něj a rozešel se k Jisungově třídě.

Minho se zastavil až u mé třídy a postavil se ke mně čelem. "Bohužel tady se naše cesty rozpojují a já tě budu muset opustit. Slib mi, že kdyby se cokoliv dělo tak mi napíšeš či přijdeš ke mně do třídy? A jestli by jsi šel o přestávce nedovoluj se a normálně vejdi. Jestli někdo něco řekne řeknu něco já. Miluju tě a buď na sebe opatrný." Políbil mě a já mu okamžitě polibek oplatil. "Neboj se. Kdyby cokoliv nějak si tě nejdu. Taky tě miluju." Usmál jsem se a pohladil jej po tváři. Naposled jsem na něj koukl a pak i s Changbinem odešli. A já šel na své místo ve třídě.

------------------------------------------------------------------
Helou evryvon😌

Občas se vyplatí nemít tu wifi abych si předepsala kapitoly xd
But yeah minule jsem to zakřikla a hned ten den jsem byla ještě bez wifi:D

-znáte platformu zvanou "Fejk"? Která je vlastně na fb a messu.👀