Tell me baby [MINSUNG]

-16-

ležel jsem s hlavou položenou v Minhově klíně a koukal i sním na nějakou dramu. přišlo mi, že to má velmi podobný příběh,jako máme my. jen se mi nelíbí ten konec. jeden bezeslova zmizí a objeví se až za několik měsíců, úplně změněný. co když to bude přesně takhle u nás? zmizí Minho? lehce jsem se zamračil, nad čím to zase přemýšlím? podíval jsem se na Minha, který se v tom úplně vyžíval. pobaveně jsem se nad tím usmál. "to je to opravdu, tak moc zábavné či udivující? "jemně jsem jej šťouchl loktem do břicha. "já bych s dovolením řekl, že ano. líbí se mi ten bříběh." na jeho tváři se objevil úšklbek. "Minho, že ty zase myslíš na nějaké prasárny?" začal jsem se okamžitě smát a on se chvíli po mně přidal. "to bych si nemohl dovolit, vždyť mě znáš."  řekl mezi smíchem a já nad tím jen pokroutil hlavou. "u tebe bych si tím vůbec jistý nebyl. ty myslíš vždy na to nesprávné i v tu nesprávnou dobu." vypláznul jsem na něj jazyk a posadil se vedle něho na gauč. hned jsem byl přitáhnut na jeho klín a zase jsem si všiml úšklebku na jeho tváři. "nemysli na žádné prasárny ti povídám." řekl jsem k němu ostře a chtěl se dostat z jeho sevření. "nech toho nebo prasárny budou muset nastat." hlesl a já na to zčervenal. proč mi to dělá..? "um.. tak radši toho nechám." opřel jsem se o něj, hlavu zaklonil a dal mu na bradu malý polibek. "hodný Jisungie." řekl provokativným hlasem a pohladil mě ve vlasech.

bavilo mě Jisunga přivádět jakkoliv do rozpaků. hlavně jak si vždy uvědomí, že jsem řekl něco úchylného. podíval jsem se na něj a jeho hlavu opřenou o moji hruď. tím mi i došlo, že si nějak přesedl a já si toho nevšiml. zamračil jsem se a chytl ho jemně za bradu. "copak to tady vidím, hm?" jen nafoukl tváře a dal mi pusu na tvář. "teď toho nech a pusť moji bradu prosím." zabručel a podíval se na mě. přihmouřil jsem oči, ale bradu jsem mu pustil. on si hlavu zase pohodlně opřel o moji hruď s tím rozdílem, že teď zavřel oči. "Sungie, jestli chceš spinkat, tak mám i ložnici s postelí." řekl jsem tiše a dal mu polibek do vlasů. "je vtipné, jak si teď jako vyměněný, ale ne. žádná ložnice není, když si tu se mnou ty. chci spát tady a hlavně u tebe." skřížil si ruce na hrudi a víc se zvelebil. "tak tedy dobrou." obejmul jsem jej a sám si zavřel oči, ale spát jsem v plánu neměl už jen kdyby se náhodou něco dělo. během chvilky bylo slyšet už klidné a tiché pochrupování. podíval jsem se na tu kuličku a povzdechl si. jak mi bude chybět.

ráno jsem se probudil v posteli a podotýkám, že sám. promnul jsem si oči a rozhlédl se po místnosti. něco mi tu chybělo. Minho je jasný, ale celkově nějaké věci. pomalu jsem se z postele zvedl a vydal se do kuchyně propojené s obývákem. vešel jsem a nikdo nikde. zmateně jsem přišel do kuchyně a na stole ležel dopis, papír či kus utrženého papíru.. to je pro teď jedno. vzal jsem ho a začal pomalu očima číst napsané řádky.

"milý Jisungu,
tento 'dopis' ti píšu v pět ráno. proč v pět? proč nespím v tuhle chvíli vedle tebe? sám bych opravdu rád, ale odlétám. daleko. proč jsem ti to neřekl? nechtěl jsem tě vidět brečet a jakkoliv mi v tom zabraňovat ač si můj přítel. je to tak pro nás oba lepší. jsi silný kluk a věřím, že se přes to hravě přeneseš. na moje telefonní číslo, instagram, prostě jakýkoliv kontakt si na mě měl už neplatí. nemusíš se bát, že bych se nevrátil, vrátím se. jen ne brzy. nějakou chvíli to potrvá, ale neboj se. dočkáš se mě, hned jak se vrátím.
                                      s láskou Minho<3"

mé oči se po dočtení začali okamžitě plnit slzami. takže ta drama je fakt jak o nás? já prostě nevím co mám dělat. myslel jsem si, že mu na mně záleží, ale opak byl pravdou. ač na mi po tvářích tekly slzy, ušklíbnul jsem se. "takže jsem tak, kde jsem začínal." tiše jsem se uchechtnu a šel si pobalit věci, které tu byli. začnu zase znovu. ale tentokrát už sám, bez všech.
-------------------------------------------------------
+ahojky, nevím jestli jsem zpátky, ale novou kapitolu přináším;)

+plsky doporučte mi sem nějaké knížky, ff, cokoliv co čtete, ať se nenudím lol