Lokiho Iluze : God of Mischief CZ

1. Kapitola

Za několik dní budu slavit své dvacáté narozeniny doufám že nebudou ve stínu Thora.
No konečně, nastal ten den, všeci Asgarďané slavili a popijely, vyšel jsem na balkón ve svém slavnostním oblečení a házel jsem na lid zlaté mince, matka mě chytla za rameno a popřála mi, konečně jsem cítil že mi na mě někomu záleží. Dala mi náhrdelník z půlkou jejích kouzel a řekla " Loki, jednoho dne nastane můj čas tak jako každého, a chci abych byla stebou a aby si věděl že jsem na tebe hrdá a aby ses nikdy necítil sám"
obejmul jsem jí a po chvíli přišel otec a Thor a sedli si. Začala oslava v rodinném kruhu, musel jsem předstírat radost kterou jsem neměl, i když jako malý jsme si hrály teď jen jeden z nás může být králem, oba jsme přeci Odinovi synové. Když Thor byl zaneprázdněn a obklopen svými přáteli šel jsem se projít po městě, slunce svými paprsky dalo jasně najevo že tento předtvařovací den končí a zítra nastane den jako byly ty ostatní už deset let. Mé pocity byly smíšené dohromady a nedokázal jsem rozeznat radost od zloby, i když jsem bůh lží, iluzí a mnoha dalšího nemohl jsem ani jedinou ze svých schopností využít. Začala mi padat slza za slzou a má slova byla proč to, proč teď,  jsem přeci nejlepší od svého bratra a navíc tím projevuji svou slabost ale je to opravdu pravda? Někdy mě napadali představy že jsem někdo jiný ten jiný kdo tu nemá co dělat a měl by odejít.

Když poslední ohňostrojová raketa vylétla do vzduchu a na obloze napsala mé jméno všichni začali jásat a pro mě to znamelo že je konec toho slavného dne, rozhodl jsem se že půjdu na své oblíbené místo a to na skálu za palácem když jsem tam došel byl tam i Thor a řekl" Loki, co tě trápí celý den si nebyl pomalu k nalezení ?"
Má odpovědět byla každou chvíli jiná ale řekl jsem " Nebylo mi moc dobře možná ten hluk. A co tebe přivedlo sem ?"
odpověděl " ty si jediný komu to mohu říct, byl jsem na Midgardu, vím je to zakázané nemáme se plést do cizího života světa ale pozemšťané jsou velmi přátelští a objetavý někdy si říkám udělal bych to pro Mrazivého obra na Jóntunheimu"
Odpověděl jsem jednoznačně " já mám domov zde a jiné planety mě až tak nelákají mé místo je zde na Asgardu kde se stanu i otcův následník".

Uprostřed noci jsem stál na balkoně a přemýšlel nad bratrovými slovy "nemáme se plést do cizího života světa,,  co když je ten správný okamžik se ukázat a nebát se prozrazení, v tom mě popadl záchvat smíchu a vzpoměl jsem si na čas kdy jsem svého bratra přeměnil na žábu za to když na mě svedl že jsem pomaloval barvami obraz Zrození vesmíru i když to byl on a komu otec uvěřil mě nebo jemu? Samozřejmě že jemu a tak se ve mě zrodila malá závist která se postupně zvětšovala a je doteď.

Tak tady máte novou kapitolu doufám že se vám líbí no možná si teď říkáte wtf je to nějaké pomotané ale ujišťuji že není 🙂

Alpha 111