Jak Volunžatýn objevil smysl života

- Foxy za volantem -

Slivomíra trochu překvapeně položila mobil na stůl a podívala se na Foxy.

"U Kima a Adolfa se prý zjevil tulení bochník, přilehl Kimovi jeho oblíbený tulipán a zůstal u nich bydlet," řekla, "a já opravdu nevím, co si o tom teď mám myslet, jestli bych tomu měla věřit nebo ne."

Foxy ji pozorně poslouchala a začala o tom přemýšlet. Přemýšlení ji opravdu bolelo, ale snažila se vymyslet nějaké logické řešení. Vzhledem k očividné nepřítomnosti jakékoliv logiky to bylo pro ni opravdu obtížné.

Po asi patnácti minutách šťastně zvedla ruku a začala na Slívku mávat jako divá.

"Mám to!" volala, "Je to jednoduché! Pojedeme tam a přesvědčíme se, jestli to zase přehnali s Lentilkami a nebo se jim opravdu doma usadil tulení bochník!"

Slivomíra po chvíli váhání souhlasila. Pak šla do menšího batohu pobalit pár věcí a s Foxy vyšly ven z domu. Místo toho, aby jely autobusem jako obvykle, Foxy vedla Slívku někam za dům. Když tam přišly, Foxy se pozorně porozhlédla, a pak z kapsy vytáhla malinkatý ovladač s miniaturním tlačítkem. To spokojeně zmáčkla a před šokovanou Slivomírou se otevřel vchod do obrovské podzemní garáže. Tam byla zaparkována spousta aut, dokonce i pár letadel a lodí (ano, lodě se parkují v podzemní garáži).

"Můžeš mi vysvětlit, kde jsi to všechno vzala?!" zvolala Slivomíra překvapeně.

Foxy se rozpačitě podrbrala ve vlasech a nakonec řekla: "Noo, to víš...jednou jsem tak byla na procházce a potkala jsem kouzelného dědečka, který měl kouzelnou ještěrku a ten mi řekl, že mi splní přání. Tak jsem mu teda řekla svoje přání, zjevil se přede mnou duhový jednorožec a ten mi do ruky vyplivl tenhle ovladač a ukázal mi tohle místo."

"Takže si to všechno ukradla, viď?" usoudila okamžitě Slivomíra.

"Možná! Ale ta část s jednorožcem je pravda!" bránila se Foxy uraženě.

Avšak Slivomíra jí pro jistotu pořád nevěřila a raději se snažila uhodnout, jakým dopravním prostředkem se dopraví ke Kimovi, Adolfovi a Anželíně. Byla tam spousta luxusních aut, kterými by se tam dostali za chvíli, ale Foxy se vybrala k malému, zrezavělému a polorozpadlému autíčku hned u vchodu.

"To nevypadá moc bezpečně," pochybovala Slívka.

"Neboj," ujistila ji Foxy, "je to naprosto bezpečné. Chybí tomu jenom čelní sklo, to už jsem nahradila igelitem, taky to nemá zadní dveře, nefunguje tomu brzda, volant se trochu zasekává a občas se utrhne, drží ho jen izolepa a myslím, že v kufru je nějaká chcíplá rybka už asi měsíc."

Následně usadila Slívu na místo spolujezdce a k sedačce ji přivázala nití. Následně se usadila taky, trochu poštelovala volant, nastartovala a vyjela z garáže.

Když garáž bezpečně zavřela zmáčknutím kouzelného tlačítka, zašlápla plynový pedál a autíčko s obrovskou ránou vystřelilo vpřed. Foxy moc volantem nekroutila, vlastně ani nejely po silnici, ale i tak bylo pro Slivomíru trochu šokující, když se Foxy v rychlosti 150km/h na polní cestě, předbíhajíc traktor a kombajn. Najednou sklonila se k pedálu, něco tam zacvakla a následně si vyložila nohy na palubovku a začala si hrát na mobilu.

Po půl hodině zběsilé jízdy přes hory a lesy, útesy a oceány, nakonec dojely ke Kimovi a Adolfovi. Hned první věc, která jim padla do oka (krom zvířeného prachu) byl zalehlý tulipán. V ten moment holkám došlo, že Kim nekecal a opravdu se u nich ocitl tulení bochník.

Opatrně vešly dovnitř. Z druhého patra se ozývalo pravidelné vrzání postele. Foxy nad tím jenom převrátila oči a obě se opatrně vybraly zkoumat zbytek domu. Z kuchyně se ozývalo rachocení pánví a hrnců.

Když holky vešly do kuchyně, uviděly Volunžatýna, jak se pokouší vařit s blaženým výrazem ve tváři a Anželínu, jak sedí za stolem a dívá se na Volunžatýna poněkud vyděšeně. Volunžatýn si jich všiml, jak stojí ve dveřích a rychle popadl pánvičku.

"Kdo jste a co tu chcete?!" zvolal vyděšeně, jeho blažený výraz byl již pryč.

Avšak Foxy se Slívkou byly natolik v šoku, že ani nedokázaly odpovědět a jen se rozeběhly do druhého patra, ignorujíc fakt, že Kim s Adolfem si právě užívají initmní chvíle, u kterých se nevyplatí je rušit.

- Foxy