V jímce stajíc růžejíc květ,
hned hleď hladký jako pleť.
Plynoucí vůně pohled zlý,
to je kvítek ztracený.
Rozhodujíc životu danému,
z života pohlednému.
Trny pevné skalnou slzou,
kvítky jen tak neroztrhnou.
Posuzujíc nadarmo pevné trnky,
je to kouzlo lehce pěkný.
Nicodně prohlížejíc stále květ,
utrnu jej a vkládám naději v něj.
