Freedom

5

Sedím jako přikovaná ke školní židli a s napětím očekávám, až se ozve moje jméno. Učitelka hlásí známky z posledního testu z matiky a já mám co dělat, abych nervozitou nevybuchla. Jestli se tohle nepovede, tak už nevím. Fakt se to snažím naučit, ale ne všem jde hold všechno. 

,,Sandersonová, překvapivě za dvě." řekne učitelka a já s úlevou vydechnu. Tak že by byl Clark fakt dobrej učitel?

,,Šprtko." rýpne si do mě Chris sedící vedle. Ten měl za tři. Vítězně se na něj zašklebím a začínám odpočítávat minuty do konce hodiny. 

Konečně. Konečně zazvonilo a já se můžu vydat na oběd. 

,,Tak co, přemýšlela jsi o tom?" zeptá se hned, co si dosedneme ke stolu. Proč mi sakra přijde, že tahle jídelna nás vždycky zavede k podobným rozhovorům?

,,Trochu." pokrčím rameny. 

,,A na co si přišla?" vyzvídá.

,,Možná bych mohla Lucasovi zavolat, ale...-"

,,Není žádný ale, chceš snad až do osmnácti žít takhle?" skočil mi do řeči. 

,,Ne." sklopila jsem hlavu.

,,Tak vidíš, zavolej mu."  přikázal mi.

,,Zavolám mu v klubu, jdeš dneska taky?" 

,,Jo, jdu. A dohlídnu na to." zvedne výhružně prst. Je komický, ale roztomilý. 

,,Co jít hned po škole? Jako kdysi za starých časů?" optám se se spokojeným úsměvem. Tak před dvěma roky jsme tam byli furt. Jezdili jsme si různé tratě a bylo nám fajn. 

,,To beru." zasmál se a začal jíst. 

,,Co ta tvoje Camille?" nahodila jsem jiné téma. 

,,Jo dobrý, zítra máme druhé rande." zamilovaně se pousmál. 

,,Nikdy jsi s holkou na druhé rande nešel. Dokonce mám pocit, že si je nezval ani na to první. Rovnou jsi s nimi spal. Takže mi nevykládej, že já jsem tady jediná, kdo se změnil." rýpla jsem si do něj. 

,,Fajn, prostě mám takové tušení, že by z toho mohlo být něco víc. Že by mě mohla mít ráda a nechci něco podělat. Chci to vzít pomalu." povzdechl si.

,,Ale můj malý Chris má tušení. Christiánku tomu se říká být zamilovaný, víš?" šišlala jsem na něj a smálal se.

,,Tvůj Chris, který je skoro o půl roku starší a o hlavu vyšší, že? A to máš z kama prosím tě? Z těch tvojich knížek ne?" vraždil mě pohledem. 

,,Na to knížku nepotřebuju. Jo a mimochodem, víš kdo čte stejný knížky? Clark, má jich plnou knihovnu." uchechtla jsem se. 

,,Ha! Já to říkal! To je znamení Victorie. Oba pijete tu jahodovou břečku a čtete stejný knížky." tvářil se, jako kdyby objevil brambory. 

,,To není žádný znamení ty tupče, to je shoda náhod." 

****

,,Tak dělej, zavolej mu." pobídl mě Chris a svalil se na gauč. Už jsme v klubu.

,,A nepůjdeme si první zajezdit?" snažila jsem se to co nejvíce oddálit. Sama nevím co bych dělala, kdyby to zvednul. Něco jako, ahoj Lucasi, víš no já potřebuju aby sis mě na pár měsíců vzal do péče. To by ho asi moc nepotěšilo.

,,Dělej." pronesl nekompromisně a podstrčil mi na stůl můj telefon.

,,Hhhh." zabručela jsem a vyhledala ono číslo. Přiložila jsem si mobil k uchu a vyčkávala.