Freedom

7

Po náročném pátku, kdy mi přibyl monokl pod okem a roztržený ret je tu zase víkend! Je krátce po poledni a já už se teď se chystám do klubu. Mám náladu si pořádně zajezdit a kdyby to šlo, nejraději bych vyjela někam do ulic. Bohužel, na tu motorku nemám řidičák, tak si musím ještě chvilku počkat.

Oblékla jsem si černé džíny, černou košili, černou koženou budu, která má na prsou našitou rudou růži a všechno jsem to doladila úplně božíma černýma, vyššíma botama. Celé léto se vždycky těším, až je zase vytáhnu. A jop, správně. Tu černou prostě miluju!

****

,,Čauky." pozdravila jsem Maxe, který postával před dveřmi od společenské místnosti. O víkendu tu bývá většinou více lidí, skoro celý den. S radostí jsem vkročila dovnitř a začala se rozhlížet po známých osobách.

,,Jé! Vicky, tady jsi. Hledal jsem tě. Musím ti něc-" volal na mě Chris. Když si ale všiml mého obličeje, zasekl se.

,,Sakra už zase!? Já je asi zabiju." rozčiloval se.

,,Nic to není Chrisi, uklidni se." přesvědčovala jsem ho.

,,Nic to není? Hele, moc dobře ti to ten make up nezakryl. A v natrženém rtu ti černá rtěnka nepomůže! rozhazoval rukama.

,,Neřeš to ano? Co si mi chtěl říct?" přerušila jsem ho. Frustrovaně si povzdechl, cením si toho, že má o mě takovou starost, ale já to chci zvládnout sama.

,,Našel jsem ho." zaradoval se.

,,Našel si koho?" nechápala jsem.

,,Lucase." rozzářil se jak sluníčko.

,,Ty?" pochybovačně jsem zvedla obočí.

,,Já ne, ten můj kámoš. Bydlí asi čtyři hodiny odsud, takže je ve Švédsku, to je super ne?" usmíval se od ucha k uchu. Chvilku to vypadalo, že si začne tancovat oslavný taneček.

,,Jo, to je super." snažila jsem se znít nadšeně.

,,Takže za ním doufám pojedeš? Nebo mu zkusíš znova zavolat?" zeptal se s nadějí v hlase.

,,Asi ne. Chrisi promiň, já si vážím toho, jak se snažíš, ale nemyslím si, že je to ten nejlepší nápad." kroutila jsem očima.

,,Ty si fakt neuvěřitelná. Ale víš co? Nechci se hádat, je to tvoje věc." smutně se usmál a následně mě objal.

,,Děkuju, že už to nebudeš řešit." opětovala jsem mu obětí.

,,Jo a... Chtěl bych jet s Camillou tak na čtyři dny mimo město. Na tu naši chatu, víš kam? Chci jí víc poznat a být s ní sám." zazubil se. Super, teď budu kdo ví jak dlouho úplně sama. Ještě ji vezme na místo, kam jsme jezdívali spolu. Ten vztah jim přeju, moc, ale nejsem dvakrát nadšená. Možná kdybych měla i jiné kamarády a nebyla tak závislá na Chrisovi, bylo by to fajn.

,,Tak jo. Užijte si to." falešně jsem se usmála. V hlavě mi běhají myšlenky, jak moc špatná kamarádka asi jsem. To fakt nemůžu být nadšená z jeho úspěchů v životě? Bože, měla bych se sebou něco dělat...

,,Díky, tak se měj." naposled mě objal a otočil se k odchodu.

,,Počkej, kam jdeš?" zamračila jsem se.

,,Musím balit, chceme jet zítra ráno, abychom tam byli co nejdřív. Měj se, mám tě rád." poslal mi vzdušnou pusu a zmizel.

,,Taky tě mám ráda, zavolám." zašeptala jsem si sama pro sebe a protřela si oči. Hned jsem sykla, protože víte proč. Tenhle rok nespíš bude stát za hovno...