Jednokřídlý

Prolog

Prolog

„Tati! Když on si začal!“ Křičela Taya, celá naštvaná, když si urovnávala ofinku. „Néne!“ Namítal její bratr Roku, stále ještě naježený, což ho činilo větším, a v bojové pozici. „Říkala o Fiathe, že má velký čumák!“

„Protože má velký čumák!“ Zavrčela Taya a vrhla se na Rokua. Svůj útok ale nedokončila, protože ji její otec včas chytil do tlap. „Tak dost.“ Držel ji. „Takhle se nechová Thaesi ani Thaesia.“ Řekl přísně a položil svou dceru vedle jejího bratra. „Hezky se omluvte.“
„Ale ona má velký čumák!“
„Tayo.“ Pokáral jí Xenos a princezna si povzdechla. „Promiň…“ Procedila mezi zuby. „Nahlas.“ Pokynul k ní hlavou její otec, velký zlatý lev s hnědou, vlnitou hřívou. „Promiň, že jsem řekla o tvé lvici, že má velký čumák…“ Pronesla hlasitě. „I když to je pravda…“ Dodala sotva slyšitelně. Roku se usmál. „Přijímám tvou omluvu, sestřičko. A ještě řekni, že je to ta nejhezčí lvice pod sluncem a…“
„Jsi ztracený, můj bratře.“ Povzdechla si Taya, která nechápala jeho lvíčecí lásku, mezitím, co měl Roku srdíčka v očích, když mluvil o své malé lady. Fiathe byla malá lvíčenka, kterou Roku potkal asi před týdnem při projížďce kočárem po městě se svým otcem. Byla vznešená, z rodu Marlea. Malý princ se od ní hluboce zamiloval a nemluvil o ničem jiném, než o její kráse. Není divu, že to jeho sestře začalo po nějaké době vadit. „I ty se omluv.“ Připomněl král svému synovi. Roku vzhlédl do jeho hnědých očí a nadechl se. „Promiň mi, má drahá sestro. Neměl jsem s tebou bojovat.“ Řekl zcela upřímně.
„Stejně bych vyhrála!“ Zasmála se pobaveně Taya a vyskočila na svou postel. To samé udělal i její bratr a král jim oběma věnoval blíznutí na dobrou noc.

„Tati?“ Zavrněla jeho dcera. „Povíš nám pohádku?“ Žadonila a Roku se přidal. „Ano, pohádku!“
„A zasloužíte si to?“ Pozvedl obočí. „My už budeme hodnííí!“ Vypískli oba najednou. „No, já vám nevím…“ Podrbal Tayu na hlavě, protože u ní seděl na posteli. „Prosím!“ skočil k nim i princ. „Au! To byl můj ocas, ty malý pytli blech!“ Zavrčela Tayarinne. „Nemáš ho sem strkat!“ Zaprskal Roku. „No tak.“ Zamračil se jejich otec a oba zahanbeně sklopili ouška. Xenos je chvíli trestal svým pohledem, ale potom je oba objal. „Tak, jakou pohádku?“ Zeptal se nakonec. „Nějakou hezkou a novou.“ Zavrněl jeho syn. „Ze Zlatých plání! O těch si dlouho nepovídal.“ Dodala malá zlatá lvíčenka. „A znáte tu o Jednokřídlém?“ Sourozenci se na sebe zmateně podívali a zavrtěli hlavičkami. „Tak pod peřinku, honem.“ Zvednul přikrývku a oba je uložil do Tayiny postele. Tentokrát princezně nevadilo, že je její bráška s ní. Už ani nedutali, moc se těšili na vyprávění.