ᴊɪᴍɪɴ
Vzbudila mě nepříjemná bolest v zádech. Tak popravdě nejsem zvyklý spát na gauči. Ještě k tomu, když můj gauč je tak tvrdý. Měl bych ho konečně vyměnit za jiný.Otevřel jsem oči a malinko zvedl hlavu. Ten, koho jsem očekával, byl na druhé půlce gauče a spal. Deka, kterou jsem přes něj včera přehodil byla skoro na zemi, avšak on spal dál jako dítě s kocovinou. Jo, to bude hrůza, až se vzbudí.
Neochotně jsem si sedl a promnul svůj obličej. Poté jsem vstal a zvedl onu deku. Měl by mi poděkovat. Ovšem, Bůh ví, kdy se tohohle dožiju, jelikož po včerejšku si určitě nic nebude pamatovat. O to víc mě to mrzí.
Znovu jsem ho přikryl. Místo toho, abych šel, jsem si však sedl k němu a začal mu odhrnovat vlasy z čela. Bylo to moc riskantní, avšak já v tu chvíli moc nepřemýšlel. Chtěl jsem si alespoň vychutnat tuhle chvíli, kdy si konečně můžu sáhnout na jeho vlasy.
Navlhčil jsem si rty jazykem a natáhl ruku k té jeho. Trhaně jsem se nadechl, když jsem si s ním propletl prsty. Bál jsem se, že se vzbudí a uvidí naše proplété prsty. Proč tak moc riskuju? Využívám toho, že spí?
Pustil jsem ho a chtěl odejít, avšak stisk na mém zápěstí mě zastavil. Cukl jsem sebou.
,, Cos to právě udělal?"Zachraptěl. Z jeho tónu hlasu jsem nedokázal rozpoznat, zda je vzhůru či možná spí.
,, Já jen... Jsem tě chytl za ruku."
,, A proč?"Zeptal se a já zatnul pěsti.
,, Bylo to omylem."Vymluvil jsem se a pokrčil rameny. Přece mu nebudu říkat, že jsem ho chytl za ruku, protože jsem chtěl. Vykašlal jsem se na pravdu.
Pustil mě a znovu zavřel oči. Usoudil jsem, že znovu usnul.
ᴊᴜɴɢᴋᴏᴏᴋ
Dokonce jsem ignoroval bolest hlavy a vyšel si na čerstvý vzduch. Bylo mi blbě po včerejšku, avšak jsem si pamatoval všechno. Ráno jsem přesto zvracel hned dvakrát, bolest neustála ani po prášcích. Bylo to opravdu tím, že jsem se nechal oblbnout někým jiným?Jenže to jsem se nemohl vzbudit a nedorazit do kuchyně, kde byla i moje teta s mou mladší sestřenicí. Nom, a tak jsme se domluvili, že jí vezmu na hřiště, když se prý jdu tedy projít. Nic lepšího opravdu nemohlo být. Ona mě nenechá ani minutu na pokoji a to to měla být klidná procházka.
,, Jungkookie!"Vykřikla a já si skousl spodní ret.
,, J-Jungkookie...?"Oslovil mě a lehce otevřel oči.
Trhl jsem hlavou a podíval se na ní, když na mě začala pokřikovat mé jméno.,, Co je?"
,, Já chci tam!"Rozhodla a ukázala na hřiště. Bylo to nově postavené, sestřenka tu byla naposledy před rokem. Není divu, že tam chce.
,, Fajn, půjdem tam."Lehce jsem se usmál a stiskl její ruku.,, Ale budeš se zdržovat jen na tom hřišti, jasný? Sednu si tam na lavičku a budu tě pozorovat."
Prikývla a společně jsme přešli silnici. Jen tak tak nás minulo auto. Jasně, ještě tady zabiju svojí sestřenku. To by myslím nebyla moje teta ráda, ačkoliv říkala, že jí má také plný zuby. No co? Sestřenka je moc tvrdohlavá, vždycky si stojí za svým.
Pustila mou ruku a rozeběhla se na hřiště. Bože, to je fakt hovado. Křičí jak siréna, běhá jak idiot a já nevím, co mám dělat pro to, abych se vyhnul posměchu. Co se dá dělat?
Udělal jsem pár kroků k lavičce a zadíval se na kluka, který seděl na jiné lavičce přímo u hřiště. Měl na klíně nějaký štěně a smál se. Ihned jsem poznal ten úsměv. Nikdo jiný se mu nevyrovná, je pro mě jediný a výjimečný. Ale... Je to vhodný ho teď potkat?
Navlhčil jsem si rty jazykem a zastrčil si ruce do kapes. Nechtěl jsem se na něj dívat, avšak mé oči se za ním automaticky otáčely. Je to ten, kdo mě poslední dny podporoval a dělal mě šťastným. Jen já to pokazil.
Zbystřil jsem, když moje sestřenka slezla z houpačky a pomalu se rozešla k němu. Ne ne ne. Prosím, teď ne. Mohl jsem z dálky slyšet jejich rozhovor.
,, To je pěkný pejsek."Podotkla a Tae se na ní podíval.,, Jak se jmenuje?"
,, Yeontan."Odpověděl a rozhlédl se. Jeho pohled se na chvíli zastavil na mě.,, S kým tady jsi?"Musel to tušit. Já nemohl jen tak stát a koukat se, jak moje sestřenka si povídá s mým přítelem, se kterým jsem se včera pohádal.
,, S Jungkookiem, to je můj bratranec."Usmála se a ona ukázala na mě, načež jsem odvrátil pohled.,, Mohu si Yeontana pohladit?"Nebudu jí za žádnou cenu vysvětlovat, že se s Taem nesmí bavit, ještě bych vypadal jak blbec.
Sestřenka si sedla vedle něj a Tae jí na klín dal toho Yeontana. Neřekl mi, že má psa. A to bych poznal už ten den, kdy jsem ho pozval ven. Takže je to vůbec jeho pes?
,, Jungkookiee, pojď si ho taky pohladit!"Křikla sestřenka a Tae sklopil pohled.
,, Ong, ale já-"Zasekl jsem se ve větě, když se na mě Tae podíval.,, Nenávidím tě, sestřenko."Zašeptal jsem si pro sebe.
Rozešel jsem se k nim svou nervózní chůzí a nezapomněl si poněkolikáté skousnout spodní ret.
_______________________________________
안녕! (。ŏ﹏ŏ)
Potřebuju obejmout... Každopádně Yoonmin se nám začíná rozjíždět 😏 Sice pomalu, ale jistě ಠ◡ಠ A Taekook? Včera jsem přemýšlela a malinko změnila plány, které jsem se chystala udělat ^^ Nechtěla jsem vás dlouho trápit kvůli těm dvoum, a tak můžu říct, že za chvíli to bude v pořádku (✿^‿^)-ᴋɪᴋɪ
852slov❤️
ČTEŠ
School bitches [p.jm x m.yg; k.th x j.jk] ✔︎
FanfictionMožná, že z vnější stránky jsou jiní... Kdo ví, jestli i z vnitřní. Avšak přesto po sobě prahnou, jako nikdy dřív po nikom jiném. ---------------------------------- •Taekook •Yoonmin •Boyxboy •Nemám předepsaný děj •Krátké kapitoly •Infarkty, čtěte n...