School bitches [p.jm x m.yg; k.th x j.jk] ✔︎

17.

ʏᴏᴏɴɢɪ
sᴜɴᴅᴀʏ
Z nucení vlastní mysli jsem zaklepal na dveře baráku Jimina. Že jsem s tím vůbec souhlasil. Nechce se mi hlídat zrovna jeho kočku. Už to však nejde vzít zpět. Jediné mé štěstí je, že nebudu muset vídat Jimina ve škole týden.

Po chvilce se otevřely dveře a Jimin se na mě usmál. Byl však malinko bledý. Tedy spíše hodně. Mohl klidně splývat se stěnou. Viděl se vůbec v zrcadle? Vypadá hrozně.

,, Tak přece jsi přišel."Podotkl.,, Už jsem si myslel, že ses na to vysral."

,, Nejraději bych to udělal."Zamumlal jsem a on se zasmál.,, Myslím to vážně."

,, No jo, pojď dál."Řekl a odstoupil ode dveří, abych mohl projít. Opravdu mi přijde bledší. Zblízka ještě víc. Pff, je nemocný, nebude moct odletět a já nebudu muset hlídat tu kočku? To beru.

Vstoupil jsem dovnitř a zul se. Hned ke mně přiběhla ta kočka. Bože, jen kvůli téhle návštěvě můžu začít nenávidět kočky. Budou mi ho zřejmě připomínat a to já za žádnou cenu nechci.

,, Tak ji alespoň pohlaď."Povzdechl si Jimin a založil si ruce na prsou.

,, Ty vole, hodná coura."Zamumlal jsem a pohladil tu kočku. Po ten týden ji nepohladím ani jednou. Sahal na ní Jimin, já na ní sahat nebudu.

Jimin se zasmál a odešel do kuchyně. Co mu zase přijde vtipný? On se neustále směje blbostem, je to tak trapný. Ale co? Má o hodně hezčí smích než já.

Vešel jsem taky do kuchyně a opřel se o futra dveří. Stál u linky a ve stoje jedl jablko. Všiml jsem si kufru na židli u jídelního stolu. Bude pryč týden, takže klid. Konečně od něj budu mít klid.

,, Všechno ti ukážu, neboj se."Prohlásil a kousl do jablka.

,, Nebojím se, klidně bych tu kočku nechal hlady."Prskl jsem a on se na mě vražedně podíval.,, Dělám si prdel."Nedělám, tu kočku chci zabít už jen kvůli tomu, že jí musím hlídat. Nechce se mi. Už jen ta představa, že musím každý den chodit k němu domů, je hrozná.

,, Ještě že tak."Povzdechl si a nedojezené jablko vyhodil do koše. Jaká to škoda.,,Nom, pojď."Společně jsme vešli do obýváku.,,Všechny věci má jen tady. Chápeš... Také ty kraviny, jako prolézačky či co to je a hračky. Není toho moc, neboj, nechtěl jsem, aby to tady vypadalo, jakobych tu kočku rozmazloval. Tam je záchod, doporučuju ho vynášet hned po tom, co přijdeš, prosím. Jinak by se mi vysrala na koberec, nemá ráda, když už něco je v záchodě. Jinak pelíšek má u mě v pokoji. Ještě ti to vysvětlím. Jídlo ji také dávej hned po tom, co přijdeš a dostatečně, aby to ty hodiny vůbec vydržela, ano? Stačí granule nebo ve skříni úplně vlevo bude mít kapsičky."Mohl jsem uznat, že to tady připadalo krásně a přirozeně. Nechápal jsem však, proč by jen dva lidé potřebovali tak velký prostor. Možná to je kvůli té kočce.

,, Asi bych neměl nechávat otevřené dveře, že?"Usoudil jsem a Jimin s úsměvem zakroutil hlavou.,, Škoda."

,, Notak, slyší tě."Zamumlal a já protočil oči.,,Co se pohybování po domě týče... Nahoru máš zákaz. Jednak tam je tátova kancelář a ložnice a taky tam je můj pokoj. Do mého pokoje máš přísný zákaz. Takže se můžeš pohybovat jen tady dole. Postupně ti ukážu i koupelnu a zahradu. Pokud mi něco ukradneš, poznám to, jasný? Opovaž se něco rozbít, můj otec by zuřil. Ty peníze ti dám až přijedu, protože ti nevěřím-"

,, To je teda lichotka."Odvětil jsem a založil si ruce na prsou. Měl však na to právo. Já bych mu řekl úplně to samé. Musí tedy pro něj být až divný, že nechává člověka, který ho nenávidí, si chodit po jeho domě.

,, Drž hubu."Uchechtl se.,, Ale jinak to je asi vše. Kdyby něco, mé telefonní číslo máš na lince v kuchyni. Otce kdyžtak nemůžeš vidět, protože když už, tak se vrací po desáté. Nevěřím tomu, že by se vrátil z Taiwanu ještě tento týden."

,, Nevím, co bych tady v deset večer."

,, Chlastal."Nadzvedl obočí.

,, To je pravda."Lehce jsem se usmál a on se zasmál. Nedalo mi to. Musel jsem se opět usmát alespoň trochu, i když to nechci. Nechci se na něj usmívat.

,, No, to by bylo asi vše."Povzdechl si a plácl se do stehen.,, Mám ve skříňce alkohol, tak jestli nechceš?"

Váhavě jsem se na něj podíval.

_______________________________________
안녕! 🥺
Omlouvám se! Stydím se, ale celý den jsem neměla na vydání kapitoly čas, tak snad mi to prominete (╥﹏╥)

-ᴋɪᴋɪ

725slov❤️