Foxy (HPFF)

Osudová chyba

,,Slečno Grangerová?" zvolal na mě hlas profesora Křiklana. Otočila jsem se na něj s předstíraným úsměvem.
,,Díky zástupu profesora Snapa, jste se dostala s pár dalšími studenty v lektvarech na výbornou. Jsem na Vás hrdý a rád bych Vás zítra večer pozval na můj soukromý večírek, dorazíte?" zeptal se.
,,Bude mi potěšením pane." odpověděla jsem nadšeně.
Kývl na rozloučenou a odešel.

Došla jsem konečně do zmijozelské koleje, ve společence seděla Pansy a Blaise.
,,Čauko, ráda vidím, že ještě dýcháš." řekla jsem Blaisovi.
Zasmál se. ,,Jo pěkně si mi zavařila"
Sedla jsem si k nim. ,,Viděl ses už s ním?"
,,Jo, přišel zamnou na ošetřovnu, jeho otec to ututlal. Omlouval se mi, prosil me o odpuštění. Věřila bys tomu? Klečel předemnou sám princ Zmijozelu." zasmál se Blaise.
,,Je to parchant." ulevila si Pansy.
,,Mám dneska chuť na pořádnou párty, co takhle komnata nejvyšší potřeby?" zeptala jsem se.
,,To by šlo, zařídím pití." kývl Blaise.
,,Na čem se to tu domlouváte?" vyrušila nás Viki s Luci.
,,Párty, dneska v osm. Komnata nejvyšší potřeby." oznámila jsem.
,,Fajn, dáme vědět ostatním kolejím." kývly obě a odešly.

Koukla jsem na hodiny, tři hodiny. Popadla jsem Pansy za loket a tahla ji směrem ke komnatě vše připravit. Po cestě jsem nabrala i Hermionu, poslední dobou se mi dost vyhýbá.

V komnatě nejvyšší potřeby jsme všechno chystaly. Kouzlily jsme po celé komnatě jedna přes druhou aby to vypadalo přesně tak jak chceme, hodně jsme se nasmály. S úlekem jsme zjistily, že se sice skvěle bavíme ale je už půl sedmé. Rozloučily jsme se a rozběhly se ke svým kolejím.

Rychle jsem skočila do sprchy a strávila v ní asi půl hodiny než jsem se připravila. Vyběhla jsem jen ve spodním prádle, usušila a vyrovnala jsem si vlasy kouzlem. Sedla jsem si k zrcadlu a začala se malovat. Mohla bych to udělat kouzlem ale není to vždycky perfektní. Když jsem skončila postavila jsem se s Pansy ke skříni. Už nám chybělo jen si vybrat oblečení a mohly jsme vyrazit. Rozhodla jsem se pro červené úzké saténové šaty na ramínka, koženou bundu protože je v hradě ještě pořád chladno a červené boty na podpatku. Pansy si vybrala bílé krátké krajkové šaty.
Vyrazily jsme.

Dorazily jsme něco málo po osmé ale i tak už se tam nedalo hnout.

Pár hodin jsme pili, bavili se a tancovali. Když jsem si šla pro další drink chytil mě někdo za loket a táhl směrem k nejodlehlejšímu koutu komnaty.

,,Stačilo mi říct nemusel si mě odtáhnout." zasmála jsem se.
,,Co jsi to sakra provedla?! Máš vůbec ponětí co ti to může udělat?" začal po mě křičet Draco.
,,Co to meleš?" nakrčila jsem nechápavě obočí.
,,Hermiona mi všechno řekla! Použila jsi lektvar zapomnění Salazara Zmijozela. Jak si o něm vůbec věděla? Jak ho připravit? Je zakázáno ho používat, jak pro studenty tak ostatní kouzelníky. Do prdele co sis myslela? Ani pořádně nevíš co ti to udělá!" běsnil Draco.
,,Co tu po mě řveš?! Uklidni se, řekla mi o něm Hermiona, našli jsme tu knihu v oddělení s omezeným přístupem." začala jsem být víc a víc vzteklá.
,,Ty to nechápeš, city jsou to nejdůležitější co máme. Rozhodla ses, si je nechat vzít. Jsi nebezpečná pro všechny." mračil se Draco.
,,Co to meleš jsem úplně v pohodě, nic mě netrápí. Nejsem nebezpečná! Nebezpečný jsi ty. To já Blaise zachránila před smrtí. Nejsem zlá to ty." otočila jsem se na odchod.
,,Víš, že zaklínadlo může provést jen zmijozelský dědic?" zavolal na mě Draco.
Otočila jsem se na něj.
,,Nemáš náhodou vlčí hlad? Nemůžeš se dojíst co? A co sex? Máš na něj takovou chuť, že ti ani nevadí jít za Blaisem. Víš co příjde teď? Obrovský vztek. Chuť zabíjet, a až svého prvního zabiješ Pán zla si pro tebe příjde a bude chtít aby ses k němu přidala. Co je lepšího než mocný kouzelník, zmijozelův dědic který necítí vinu za své činy?" skončil Draco.

Otočila jsem se a chtěla jsem odejít. Než jsem stihla zareagovat někdo do mě vrazil. Byla to Lenka Láskorádová.
,,Nemůžeš dávat pozor doprdele?!" vyštěkla jsem na ní.
,,Promiň, nechtěla jsem." odpověděla mi s omluvným výrazem.
Došlo mi jak hnusně se chovám. ,,Ne, já se omlouvám. Neměla jsem na tebe tak vyštěknout."
,,Už odcházíš?" zeptala se.
,,Jo, dneska má očividně někdo za úkol zkurvit mi náladu." zasmála jsem se.
,,Půjdu s tebou taky už chci jít." řekla Lenka a vydala se semnou pryč z komnaty.

,,Víš Foxy měla bys na sebe dávat pozor." řekla z ničeho nic.
Nechápavě jsem se otočila. ,,Jak to myslíš?"
,,Vidím kolem tebe něco moc špatnýho, jsi silná čarodějka. To přitáhne zlo. Dobrou noc, ať tě Škrkny štípou celou noc." rozloučila se a odešla.

Ještě pět minut jsem na chodbě stála s otevřenou pusou a přemýšlela co to má znamenat.