Foxy (HPFF)

Velký den

Probudila jsem se do dešťového dne. Unaveně jsem se zvedla z postele a nakráčela si to rovnou do koupelny. Po ranní sprše jsem si v županu klekla k taškám s oblečením které jsem jako jediné nevybalila. Ani v jediné tašce nebyl kus oblečení který by nebyl černý. Vytáhla jsem černé úzké džíny a černou košili. Obula jsem si své černé kozačky nad kolena a sedla si k zrcadlu. Chvíli jsem jen hleděla na svůj odraz v zrcadle a přemýšlela co se během dvou dnů stačilo posrat. Nebyla jsem ani neklidná nebo vystrašená, jen zvědavá. Kouzlem jsem se v rychlosti namalovala a upravila si vlasy. S ukrutným kručením v žaludku jsem vyšla z pokoje.

Na chodbě jsem potkala Draca.
,,Dobré ráno sluníčko." pozdravil mě.
,,Čau, kde máte kuchyň? Mám hrozný hlad." odpověděla jsem hulvátsky.
,,Jdeš včas na snídani, ukážu ti kde je jídelna. Líbí se ti oblečení? To já ho vybíral." zeptal se nervózně.
,,Ty? To jsem překvapena, že tam nebylo nějaké spodní prádlo." ironicky jsem se zasmála.
,,Nechtěl jsem riskovat, že by Pán Zla zjistil, že mu spím s neteří." zasmál se nervózně.

Došli jsme k jídelnímu stolu u kterého už sedělo spoustu lidí. Když jsme vešli všichni se postavili. Zmateně jsem koukla na Draca, ten mě jen postrčil k chlapovi co se představil jako Lucius Malfoy, div se mi nepoklonil.
Usadila jsem se vedle Draca a všichni se hned po mě usadili.
Na snídani jsem snědla devět palačinek a tři tousty. Spokojená jsem se chtěla zvednout když mě jemně Narcissa chytla za ruku. ,,Isabello, Pán Zla tě očekává."
Přikývla jsem a spolu s ní, Luciusem a Dracem jsem se vydala poznat svou jedinou pravou rodinu.

Vystoupali jsme schody do nejvyšší místnosti. Narcissa otevřela dveře a vešli jsme všichni dovnitř. Pán Zla seděl na černé židli u krbu, který nehořel. Vedle něj se plazil obrovský had a kolem oken a dveří stáli smrtijedi.
,,Zdravím tě Isabell." pozdravil mě a postavil se.
,,Zdravím." vypadlo ze mě jako by mi bylo třináct.
,,Děkuji Narcisso a Luciusi. Za Vaši pomoc a starost budete náležitě odměněni." pronesl a pokynul Malfoyovým na odchod.
,,Prosím, nechte nás." kývl k smrtijedům.
Když všichni odešli, zůstala jsem tam jen s Dracem a Voldemortem.
Voldemort přišel ke mě a obejmul mě.

,,Jsem tak rád, že tě konečně poznávám." pronesl.
,,Také Vás ráda poznávám." odpověděla jsem slušně.
,,Ale prosím tě, nevykej mi. Cítím se pak starší než jsem." mávl rukou a zasmál se. ,,Říkej mi Tome."
Zahleděla jsem se na něj jako na zjevení, kde je ten Pán Zla? Ten mocný černokněžník jehož jméno se nesmí vyslovit? Přede mnou stál jen muž který se při pohledu na mě usmíval.
,,Dobře Tome." odpověděla jsem stručně.

Tom se zasmál. ,,Draco mohl bys prosím nějak zařídit aby nám donesli nějaký alkohol? Máme toho hodně co probrat a myslím si, že bez alkoholu to nepůjde."
Za pár minut přiběhl skřítek s lahví whiskey a skleničkami.

,,Tak Isabello, co kdyby ses ptala na to co tě zajímá a já se pokusil ti to vyjasnit? vyzval mě Tom a nabídl mi cigaretu.

,,Kdo vlastně jsem?" zeptala jsem se.

,,Jsi dcera mého bratra, tvé jméno tedy není Isabella Grangerová ale Isabella Riddlová. Nikdo netušil, že i v tak vysokém věku dokáže zplodit dítě." zasmál se Tom. ,,Tvá matka byla neobyčejná čarodějka, bohužel moc zamilovaná do mého bratra aby ji zůstal nějaký rozum a síla. Bohužel do dnes nikdo neví kdo a proč je zabil. Je to už sedmnáct let. Hned po jejich smrti jsem si tě chtěl vzít k sobě. Bohužel se do toho začalo motat víc a víc lidí. Ať jsem hledal kde jsem hledal byla jsi jako neviditelná. Nedokázal jsem tě najít, až po tom co jsi začala naplňovat proroctví ses ke mě dostala."

,,Ta smrt mých nevlastních rodičů to jsi udělal ty?" zeptala jsem se.

,,Ano, v té době jsem ale netušil, že s tebou mají cokoliv společného. Jejich smrt měla jiný důvod a ten už znáš." odpověděl Tom.

,,Proč mě před tebou ukrývali?" zeptala jsem se na další otázku.

,,Protože to, že jsi Zmijozelův dědic který naplní proroctví už věděli tvý rodiče a já v den tvého narození. Tvoje matka se s tím pochlubila a dostalo se to až k Brumbálovi. Ten nechtěl připustit aby ses dostala do mých rukou a má výchova ovlivnila proroctví." zasmál se Tom.

,,Ale vždyť proroctví je přesně dané nebo ne?" byla jsem zmatená.

,,Proroctví jsou velice nevyzpytatelná, nemusí se vyplnit v přesném slova smyslu ale samozřejmě mohou. Někdy jsou proroctví špatně chápána. Proroctví se odvíjí také od našeho celkového života." vmísil se do konverzace Draco a podal mi skleničku whiskey abych se napila.

,,Přesně tak Draco." potvrdil jeho slova Tom. ,,Jsi velice chytrý."

,,Co semnou máš v plánu? Chceš mě zabít abych nenaplnila proroctví?" zeptala jsem se.

,,Chci tě chránit, být ti rodinou, tvým domovem a útočištěm. Jsi moje krev Isabello. Jak řekl Draco, proroctví mohou být špatně chápána. Já proroctví chápu odlišněji než tvý přátelé." usmál se Tom.

,,Proč jsi napadl školu?" zeptala jsem se na další otázku s mírnějším vztekem.

,,Pořád jsi jdu za tím, že by měla existovat jen čistá kouzelnická krev. Je mi líto pokud se na mě hněváš. To je moje zásada, žádní mudlovští šmejdi." odpověděl rázně.

,,Jak dlouho tady budu? A proč jsme zrovna v Malfoy Manor? A kdy se uvidím se sestrou a kamarády?" zeptala jsem se na poslední otázky.

,,Je to tvůj domov, budeš tu žít. Jsme tu protože jsou mi Malfoyové zavázáni. Dali neporušitelný slib. Jejich sídlo je mé. S kamarády se můžeš vidět hned až si budu jistý, že ti nehrozí žádné nebezpečí nebo uvěznění kvůli tomu kdo jsi." odpověděl Tom a zvedl skleničku na přípitek. S Dracem jsme udělali totéž.

Chvíli jsme se ještě všichni bavili o škole, našem kamarádství s Dracem. O tom co vše mám ráda a co zase ne, co mě baví. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Byl to mladý smrtijed s černými vlasy a modrýma očima.
Uklonil se ,,Omlouvám se Pane za vyrušení, vyskytl se nám problém na Ministerstvu. Očekáváme rozkazy." řekl nahlas.
Draco se zvedl.

Tom mu položil ruku na rameno. ,,Dnes ne, prosím Draco dělej společnost mé krásné neteři. Ať se nenudí a ať to tady všechno pozná." řekl Tom a otočil se na mě.
,,Bohužel mé povinnosti nepočkají, děkuji ti za možnost tě poznat. Jsem velice rád, že jsi tady. Doufám, že jsem ti odpověděl na veškeré otázky."

Zvedla jsem se k odchodu. Než jsem prošla dveřmi ještě jsem se otočila a zeptala se na poslední otázku.
,,Kdo je má souzená duše podle proroctví? Jak ji poznám?"
Tom se na mě s úsměvem otočil.
,,Nemám v tom sice žádné zkušenosti ale řekl bych, že to poznáš sama. V srdci."