Foxy (HPFF)

Naplnění proroctví

Všechno kolem mě se zastavilo, všude byla tma. Jakoby se zastavil čas. Začala mě bolet hlava, tak strašným způsobem jaký jsem nikdy nezažila.
Viděla jsem před sebou zahalenou postavu. Zamžourala jsem do tmy a snažila se přijít blíž a zjistit kdo to je.
,,Zdravím Isabello, řekl bych Grangerová ale bohužel bych lhal." mluvila zahalená postava.
,,Co to kurva?" nechápala jsem co se to děje.
,,Omlouvám se, že jsem to hned vytáhl. Jak se cítíš? Po svém prvním zabití?" zeptala se postava.
,,Nijak, kdo jsi? A co ode mě chceš?" zeptala jsem se.
,,Výborně, neboj se dítě. Poznáš mě, až přijde ten správný čas, udělám vše co bude v mých silách abych ti vše vysvětlil a ochránil." domluvil a vypařil se.

Najednou jakoby okolo mě vše ožilo, viděla jsem Harryho jak běží naproti mě, zatímco ostatní na mě mířili hůlkou. Harry ke mě přiběhl a hodil na nás svůj neviditelný plášť, chytl mě za ruku a utíkal semnou pryč.
Běželi jsme pryč z hradu do zapovězeného lesa.
,,Přivolej si sakra koště!" křičel na mě Harry.
Udělala jsem co řekl, letěla jsem za ním kam řekl.

Letěli jsme dlouho a přistáli uprostřed obrovského lesa.
,,Co tady sakra děláme?" zeptala jsem se.
Harry mi neodpověděl, jen vytáhl hůlku a začal mumlat zaříkadlo.
Za pár sekund se před námi objevil obrovský dům s mohutnými vstupními dveřmi.
Vešli jsme dveřmi do obrovské haly a zaslechli hlasy z vedlejší místnosti.
,,Kdo to je? Kam si mě to vzal? ptala jsem se.
,,Řád." odpověděl Harry a postrčil mě ke dveřím.
Když jsem vešla do místnosti, všechny hlasy utichly a pohledy mířily na mě.
Poznala jsem jen pár tváří, byl tady Snape, Brumbál, Hermiona, Harryho kmotr Sirius, Ron a jeho rodiče a spousta lidí které sem neznala.
,,Posaď se Isabello." prolomil hrobové ticho Brumbál.
,,Pošlete mě do Azkabanu? zeptala jsem se jen co jsem se usadila.
,,Na Ministerstvu ještě není jednoznačně rozhodnuto." odpověděl Brumbál a zvláštním pohledem se podíval na Snapea.
,,Nastal čas aby ses dozvěděla pravdu." začal Snape.
,,Severusi!" okřikla ho Molly. Ronova matka.
,,Dochází nám čas Molly." ozval se Brumbál.
,,Víš něco o proroctví Salazara Zmijozela?" zeptal se Brumbál.
Zavrtěla jsem hlavou.
Snape si ironicky povzdechl a začal.

,,Dítě narozené ve znamení střelce, chráněno před svou linií krvavou.
Bez emocí a citů nezešílí z ohavností a zrad které spáchá.
Prolitá kouzelnická krev bude na jeho rukou.
Zničí vše co do cesty přijde, dědicova síla je mocná.
Zlo mocnou sílu ochrání.
Mocná síla zlo zničí.
Na konci zmizí spolu s duší souzenou."

Všichni na mě koukali beze slova, já ty věty slyšela v hlavě znova a znova.
Jako první promluvil Brumbál. ,,Ty jsi zmijozelův dědic Isabello. Naplňuješ proroctví."
,,Co je to za hloupost? Má sestra přece nemůže být zmijozelův dědic." vyhrkla Hermiona.
,,Já nejsem Grangerová jako Hermiona, že?" zeptala jsem se.
Snape se na mě podíval. ,,Ne, rodiče Hermiony si tě k sobě vzali když ses narodila. Chránili tě před pánem Zla."
Nechápavě jsem nakrčila obočí.
,,Jsi jeho krev, jeho neteř Isabello. Dítě ve znamení střelce, chráněno před svou linií krvavou." zopakoval Snape.
,,Ale já nejsem narozená ve znamení střelce, jsem ve znamení raka jako Hermiona." vyhrkla jsem.
,,Ne Isabello, narodila ses 13.prosince." zašeptal Brumbál.
,,Máte někdo cigarety?" zeptala jsem se.
Sirius mi podal krabičku, jednu cigaretu jsem si zapálila.
,,Jestli jsem se narodila v prosinci znamená to, že už mi je sedmnáct?" zeptala jsem se.
,,Ano, už nejsi nezletilá kouzelnice." odpověděl Sirius.
,,Co je semnou v plánu teď?" zeptala jsem se.
,,To je bohužel na tobě, my můžeme zařídit jen aby se v tom co se dnes stalo ministerstvo nehrabalo." odpověděl Ronův otec.
,,Musím se projít." oznámila jsem a vyšla ze dveří.

Šla jsem dál a dál od domu. Potřebovala jsem se pořádně nadechnout. Co se to děje? Jak je možné, že všichni o mě toho tolik ví a čekali takovou dobu než mi cokoliv řekli? Cítila jsem se zrazená. Zastavila jsem a sedla si pod strom.
Uklidňovalo mě to, do doby než jsem slyšela prasknout větvičku na zemi a pak další a další. Pochopila jsem, že se ke mě něco blíží.
Vytáhla jsem si hůlku a rozhlížela se ze strany na stranu.
V dálce jsem viděla ženu, její kudrnaté černé vlasy poletovaly ve větru, blížila se ke mě.
,,Kdo jsi?" vypadlo ze mě.
,,Bellatrix Lestrangeová, jsi Isabella že ano?" odpověděla.
Kývla jsem na souhlas.
,,Posílá mě pro tebe, bude potěšen když přijmeš jeho pozvání a půjdeš semnou." oznámila mi s úsměvem který nebyl upřímný.
Zamyslela jsem se, moc dobře jsem věděla kdo mě chce vidět, věděla jsem, že je špatný. Na druhou stranu nic nevím, cítím se zmatená a on by mi mohl pomoct smířit se s tím vším co se stalo.
,,Ráda pozvání přijmu." odpověděla jsem.
Bella ke mě natáhla ruku, v tom z domu vyběhli všichni členové řádu kromě Snapea.
,,Foxy ne!" křičel Harry s Hermionou.

Než jsem stihla odpovědět Bella mě přenesla.

Cítila jsem jak se mi zvedá žaludek. Rozhlédla jsem se kolem sebe.
,,Kde to jsem?" zeptala jsem se.
,,Vítej v Malfoy Manor." ozvalo se za námi.
Otočila jsem se a viděla nádhernou ženu s černobílými vlasy.
,,Jsem Narcissa. Jsem ráda, že jsi dorazila." řekla. ,,Pojď prosím zamnou, musíš být hladová a unavená."
Šla jsem za ní jako poslušný pejsek. Na konci dlouhé chodby otevřela dveře do velkého pokoje. Uprostřed stála velká postel, komoda a velká skříň. Na celé jedné stěně bylo spousta poliček s knížkami. K pokoji náležela i obrovská koupelna s vanou a sprchovým koutem.
,,Pokud by se ti tady nelíbilo vyměníme ti pokoj." řekla Narcissa.
,,Ne, je to dokonalé děkuju. Co je tohle?" ukázala jsem na spoustu krabic a tašek.
,,Pán si dovolil přesunout tvé věci sem, v taškách máš nové oblečení. Jako dárek na přivítanou. Odpočiň si, syn ti donese večeři. Zítra budeš mít velký den." řekla a odešla.

Lehla jsem si na postel, až teď mi došlo, že řekla ,,syn ti donese večeři." Proč není Draco ve škole? Posadila jsem se na postel. V tom někdo zaklepal.
,,Dále." zakřičela jsem.
Do dveří vešel Draco s tácem plným jídla.
,,Ahoj Foxy, nesu ti jídlo." odpověděl stroze.
Položil tác vedle mě na postel a postavil se přede mě s rukama v kapsách.
,,Proč nejsi ve škole?" zeptala jsem se.
,,Ty to nevíš?" zeptal se.
,,Nevím co?" začínala jsem být nervózní.
,,Když tě Potter odtáhl ze školy po tom co se stalo, školu napadli smrtijedi." sklopil oči. ,,Hodně lidí přišlo o život."
,,Cože?" vykřikla jsem a vstala z postele. ,,Proč? Vždyť smrtijedi jsou jeho armáda, proč by to dělal? Proč bys to ty dělal?" zeptala jsem se ho.
,,Počkat co? Proč si myslíš, že jsem smrtijed? Protože jsou rodiče?" zeptal se chladným hlasem.
,,Ne, viděla jsem tvoje tetování. To ráno když jsem ti utekla z postele." odpověděla jsem s klidem.
,,Proč jsi nic neřekla?" díval se mi přímo do očí.
,,Proč bych taky měla? Tvoje věc." pokrčila jsem rameny. ,,Jak dlouho tady budu?"
,,Měla by sis vybalit, myslím, že hodně dlouho."
Kývl na mě a odešel.
Snědla jsem si večeři a než jsem ulehla ke spánku vybalila jsem si své věci.