14.

26 1 0
                                    

Venku.
Je to nezvyklé, ale ano jsem na srazu včas, dokonce ještě dřív než Luce. Sama se tomu divím. Aaah už jde. Je to zvláštní, ale pokaždé, když ji takhle vidím jít samotnou tak jde, jako kdyby byla královnou a srší z ní obrovské sebevědomí. Nevím jestli prostě jen tak dává najevo, že má ráda prostor kolem sebe nebo je fakt tak sebevědomá.

,,Ahooj!" Zavolala zdálky a přidala do kroku.
Objali jsme se. ,,Ahoj," odvětila jsem.
,, Taaak jo, máš nějakej nápad na to, co budem delat?" Zeptala se. ,,Vůbec netuším."
,,Super, to jsem si myslela. Půjdem na pizzu a pak se uvidí co ty na to?" Usmála se. ,,Jsem jednozanačně pro!"
Miluju pizzu.

Dala jsem si klasicky šunkovou a Luce s ananasem. Poté následovala klasická konverzace o tom, zda ananas na pizzu patří nebo ne. A shodly jsme se na tom, že ani jedna nechápeme, proč to všichni tolik řeší.

,,Skočím si ještě na záchod a pak zaplatíme jo?" Pronesla jsem po jídle a zamířila jsem do dveří hned vedle pultu. Sotva jsem se vrátila Luce už stála u baru a podávala slečně za barem peníze.
Poté ke mně přišla:,, vzhledem k tomu, že jsem tě pozvala tak dnes platím já" pronesla. ,,Ačkoliv za sebe nerada nechávám zaplatit tak dobře, ale příště tě zvu já!"

Poté jsme šly do města. Jen jsme se tak poflakovaly, dělaly blbosti a rozebíraly všechno možné jako to prostě dělají všechny holky, když jsou spolu.
Už se začalo stmívat. Nerada chodím po tmě, mám strach. Luce mi nabídla, že mě zas doprovodí domů, abych se nebála. Je fakt skvělá.
Před domem jsem jí poděkovala za dnešek, objaly jsme se a šla jsem domů.

No a teď se musím učit. Achjo.

Kdybys jen tušila ..Kde žijí příběhy. Začni objevovat