It'll be alright

IV

Ještě ten den večer se Ciel převlékl a řekl Sebastianovi, že bude před noc pryč. „Kdyby se něco stalo, tak mi zavolej.“ řekl Ciel ještě předtím než odešel. „Jo. Měj se.“ odpověděl Sebastian a Ciel se s ním taky rozloučil.

Sebastian sice navenek působil klidně, ale to, že byl Ciel v noci venku asi logicky znamenalo, že má nějakou známost. A to Sebastiana neskutečně štvalo. Ciela měl rád a chtěl ho mít jen pro sebe! Sebastian naštvaně odjel do svého pokoje, kde si radši pustil Netflix a snažil se na to nemyslet.

„Tak dost!“ řekl po chvíli Sebastian a prudce zaklapl notebook. Pak se natáhl pro mobil a začal Cielovi volat.

Ciel ale zvonění neslyšel, protože právě byl u svého kamaráda s výhodami Aloise a dělali to spolu. A byli zrovna v tom nejlepším, takže zvonění svého mobilu Ciel nijak neřešil.

Sebastian se zkoušel Cielovi dovolat pětkrát, ale nebral mu to. Pošesté už to nezkoušel a naštvaně si lehl do postele. Hlavně že mu Ciel říkal, že kdyby se něco dělo, tak ať zavolá! A pak mu to nebere...

Když bylo po všem, tak se Ciel konečně podíval na mobil a zjistil, že má pět nepřijatých hovorů od Sebastiana. Hrozně se lekl a urychleně se začal oblékat. Co když se mu něco stalo? To by pak byla moje vina, že jsem mu to nebral! Pomyslel si zatímco si zapínal pásek. „Tobě na něm záleží že?“ zeptal se Ciela ještě stále nahý Alois, co ležel na posteli. Ciel zrudnul, ale neodpověděl. „Dík za dnešek, ale musím už běžet.“ zamumlal rychle a pak odešel.

Domů Ciel doslova sprintoval. Alois nebydlel daleko, tak k němu vždy chodil pěšky. Ať se mu nic nestalo! Ať se mu nic nestalo! Myslel Ciel pořád na jednu a tu samou věc.

Sebastian uslyšel odemykání dveří. Ciel se vrátil. Sebastian přesednul na vozík a šel za Cielem do obýváku. Ciel tam klečel na podlaze, jednou rukou se opíral o podlahu a druhou se držel za hrudník. A pak se rozkašlal. „Cieli! Co se děje?“ zeptal se Sebastian, který nevěděl co má dělat. Jestli volat sanitku nebo počkat až to přestane. Ciel beze slova ukázal ruku, na které byla krev a pak se znovu rozkašlal.

V záchvatu kašle se Ciel ještě stihnul dostat do koupelny, kde asi dalších patnáct minut stal u umyvadla, kde kašlal a plival krev. Teprve potom se mohl svléct z bundy a jít do obýváku inhalovat.

Sebastian mezitím co se Ciel asi půl hodiny dával do kupy tiše seděl v obýváku. Určitě to je moje chyba. Ciel si myslel, že se mi něco stalo a to kvůli toho domů běžel. A teď má problémy.  Pomyslel si a dal si hlavu do dlaní.

Když Ciel doinhaloval, tak se konečně zeptal: „Tak co se dělo, že jsi mi pětkrát volal?“ Sebastian se kvůli Cielovi cítil špatně. Kdyby věděl, že to Cielovi způsobí zdravotní potíže, tak by mu nevolal... „Vlastně nic... Jen... Jsem žárlil.“ odpověděl Sebastian a Ciel mírně zrudnul. Tohle opravdu nečekal. Mírně se usmál a řekl: „Tak to bych do tebe neřekl.“ „Cieli tak mi řekni, jde jsi byl?“ „U kamaráda.“ odpověděl Ciel. „S výhodami“ dodal po chvíli a šel se do kuchyně napít vody.