Krvavá legie

Upíří hostina

Těžké skládané šaty z období pozdní renesance se mi nepříjemně zařezávali do žeber a kousali snad všude kde se dotýkala látka mého těla. Stála jsem v místnosti až nápadně podobné té době a vlastně mně to ani nepřekvapovalo. Radiant byl touto dobou posedlý. Jeho palác vzdálený dvě stě kilometrů od Londýna, ukrytý za mnoha lesy a skalami, byl taktéž z té doby a rozléhal se kam až oko dohlédlo. 

Nenáviděla jsem tyhle oficiální návštěvy, obzvlášť když mně venku nestále nahánělo několik pomstychtivých a naivních lovců vydávajících se za jakési strážce zákona. Rezignovaně jsem vydechla a dotkla se studeného okna mířícího na lesy za hradem. 

,,Jeho svátost vás již očekává" Dveře jejího pokoje se otevřeli a dovnitř vstoupil holohlavý upír který vypadal jako by přes sto let nepil. Propadlé oči i tváře a dlouhé drápy a vytažené tesáky z něj dělali celkem nevzhledného společníka. Vykročila jsem ze dveří a mířila do jídelního sálu odkud se nesla vůně krve. 

Sluha otevřel velké monumentální dveře a já vkročila do jámy lvové. Na každém místě u dlouhého stolu seděl některý z vyšších upírů a všichni soustředili pozornost na hromadu těl vršících se na stole. Krev pomalu stékala ze stolu na zem kde se o ni prali podřadní upíří, na každé straně místností stálo několik klecí s živými lidmi trnoucími hrůzou. V klecích byli natěsnaní lidé různého věku i pohlaví. Děti, ženy i s batolaty, silní muži i staříci opírající se jeden o druhého. 

Prošla jsem místností a nevěnovala jim ani jeden pohled. Ve vzdáleném čele stolu seděl Radiant, na klíně mu seděla v otrhaných hadrech čerstvě proměněná panna a on z jejího zápěstí pil změněnou krev. 

,,Anne-marine Donnchadh, dcera Duncana skotského krále. Jaká to čest že se připojíš k naší hostině." Radiant provedl obřadní poklonu v sedě a dál se věnoval vysávání zbytků zkažené krve z těla mladé dívky která sotva začala krvácet. 

,,Skotskou gaelštinou se dnes už nemluví, a ne nepřidám se díky. Kdybych nemusela tak tu nejsem. Tak k věci Radiante, nemám na tebe celou noc." Zamračila jsem se na něj a odstoupila kousek stranou neboť velká kaluž krve se blížila ke mně. 

,,Pořád ten ostrý jazyk. Zapomínáš kdo tě stvořil?" Oči se mu rozsvítili jasně červenou barvou v tiché výhružce. 

,,Ne nezapomínám kdo mně zabil, přeměnil, mučil a téměř znovu zabil. Ale kvůli handrkování tu nejsem tak mi řekni co chceš." Otevřela jsem pusu s připravenými tesáky a výhružně zasyčela na oplátku. 

,,Neustále působíš problémy, lidé si začínají naší přítomnost uvědomovat." Radiant dopil poslední zbytky krve dívky, která bezvládně padla k zemi, to že žila dokazovali jen občasné pohyby očí. 

Zvedla jsem od ní oči ,,Nebude to spíš tím že ty a tvoji kumpáni pořádáte čím dál častěji lovy po malých vesnicích a mrtvá těla pohazujete všude možně? Odtud až do Londýna jsem napočítala více než tisícovku těl bez krve." 

Moje prohlášení na něj neudělalo žádný dojem. Pohnul dvěma prsty a okamžitě jsem byla v obležení chycena několika jedinci jeho klanu. Chtěl mně opět uvěznit, tichá zuřivost opět prostupovala mým tělem a já přestala rozumně uvažovat. 

,,Děláš velkou chybu, nezáleží mi na ničích životech ani tvých upírů tak jestli nechceš skončit bez klanu propusť mně, poslední varování." Nehty na rukou se mi protáhli do ostrých spárů a oči se mi rozžhnuli krvavě červenou barvou. Tesáky se sami od sebe ještě prodloužili, byla jsem připravena odejít tak jako tak. 

Londýn Současnost

Zatuchlým vzduchem knihovny se ozývalo pouze šustění listů a tiché kroky po století starém koberci prolezlým moly. Stál jsem na přístupových schodech s tabletem v ruce a prohlížel si tu nádheru. Mozek sám od sebe přepnul na přehrávání a vzpomněl jsem si na to co řekl mistr. Vrtalo mi to hlavou.