-More then friends- Larry Stylinson CZECH FF

9/ Kéž by.✅

"KUUUUUUURRRRVAAAAAA", zaklel jsem mezi čtyři okachlikované zdi. Až tak, že Lou sebou trhl. "Jak dlouho tady jsme?", zeptal jsem se člověka, který byl právě před chvilkou opíchaný. "Ehmm.... hodinu, možná dvě? Nemám tucha", řekl nejistě Lou.
Z toho časového údaje jsem nemohla ani vyjádřit hlas, takže jsem koukal na Louiho, jak na obrázek svatý.
"Budeme muset vyléz támhle tím oknem", řekl jsem. "Harry? Ale mi tam máme bundy, klíče od baráku a hlavně tam mám mobil!", vyjekl z ničeho nic Lou.
"Uhmmm... jediný co mě napadá je to, že si prohodíme oblečení, dam si vlasy do menšího drdolu", na chvilku jsem se odmlčil, ale pak jsem dodal: "A jednoduše tam nakráčím. Seberu rychle bundy a uteču". Lou na mě udiveně kouká a dodá: "Takže mi říkáš, že já mám vyléz támhle tím zkurveně malým okýnkem, jo?", řekne Louis spíše ironicky. "Anooo , nebo tam můžeme nakráčet oba dva a dělat jakože nic. Jakože, že jsme tady asi dvě hodiny vůbec nepíchali", tohle řeknu už spíš ze srandy.
Nějak jsem se s Louim dohodl, převlékl se tak, aby nebyl "stejný".
Musel jsem pomoc Louimu do okna, protože jak je o majinko menší, tak nedosáhl kolenem na okno, které měl ve výši svých žeber. Takže jsem ho chytl za pas a mrsknul jsem ho na široký parapet.

Louiho pohled
Když mě Harry vyhodil na parapet, tak už běžel ven z hajzlů a já jsem mohl už vylést ven. Otevřel jsem okno, které bylo na mojí výšku docela velké, i když mně přišlo před tím miniaturní . Ale to je jedno, takže jsem se hezky vešel skrz něj, ale kdyby lezl Harry, tak se tam šprajcne a nevyze ani tam, ani zpět. Nad svoji myšlenkou jsem se musel uchechnout.
Z ničeho nic slyším docela silný irský přízvuk, který říká: "Tady mě tahle vzal za krk a málem mě znásilnil". "Jak vypadal mladý pane?", ptá se muž, jehož hlas je velice chladný a bez emoce. "Měl hnědé delší kudrnaté vlasy, vysoký, asi měl okolo 180 centimetrů, zelený oči jako mech", vypovídal irský mladík.
"Ty hajzle, ty mi nebudeš balit kluka. Být tam dole, tak by mu hned přistála", řekl jsem si v mysli.
Zpamatoval jsem se z toho rozhovoru mezi dvouma neznámými a konečně vyskočil z okna do něčeho mokrého, lepkavého a hlavně studeného. Dámy a pánové, skočil jsem do posraný popelnice na zbytky jídla.
Jééééée, mňam támhle jsou lasagne, pomyslím si, hned mi dojde, že to jsou zbytky a už se mi začal zpouštět můj blicí reflex. Divte se nebo ne, ale nezblil jsem celou popelnici, takže bod pro mě. Juchu.
Než jsem chtěl vyléz, tak mě podjela noha nad něčím zeleném. ZKURVENÝ AVOKÁDO. Takže jsem se solidně praštil o kovovou konstrukci. Vše se mi začalo rozmazávat. Připadal jsem si, jako bych padal. Neskutečně mě začalo pískat v uších. Naposled jen slyším něčí kroky, které se ke mně rychle přibližují.

Harryho pohled
Když jsem vyšel ze záchodků, všichni na mě otočili zrak i ta servírka, co nás obsloužila. Takže jsem bleskově doběhl k našemu stolu, popadl jsem obě dvě bundy a vyndal z kapsy nějáké prachy, prostě aby se neřeklo.
Vyšel jsem z restaurace, snažil jsem se něják najít to okno, do kterého lezl Lou. Obešel jsem tedy budovu a vidím stejné okno, co bylo na záchodech. "BINGO", řekl jsem a vesele se rozešel k němu, ale ta veselost mě hned přešla.
Louis tam ležel. Nehýbal se, prostě jen ležel schoulený na dnu popelnice, ale nejhorší bylo to, že mu tekla krev z halvy. V tu chvíli se mi podlomila kolena. Nekontrolovaně jsem se skácel na štěrk, který byl za budovou.
Musel jsem se oklepat z šoku a zvednout se, abych mohl vyndat Louiho.
Draly se mi horké slané slzy ven. Nekontrolovaně mi začaly padat na bílou košili. Sebral jsem všechny moje síly a vyndal Louiho na zem. Vytáhl jsem svůj Iphone a vytočil 999, tím jsem zavolal záchranou službu.

Popravdě si toho moc nepamatuju, byl to neuvěřitelný šok. Matně si vzpomínám, že Louiho naváželi do sanity. Pak po mě něco chtěli, ani už nevím co.

Takže teď sedím u Louiho lůžka a jsem zatraceně v prdeli. Je to týden, co jsme byli v té podělané restauraci. Ani nemůžu vyslovit, že je Lou v komatu.