"Milý deníčku....", Co to plácám? No to je jedno. Jak asi víte pohádal jsem se s trpajzlikem, toto oslovení nemá rád, takže tohle zůstane mezi námi, kapišto?
Vím, že Lou má rád modré růže, ale né, tak leda jaké. Ty květiny jsou modré jako jeho oči. Jeho modř je jako moře po bouři, okouzlující nebesa. Takže jsem něco vymyslel, zavolala jsem do květinářství v Londýně. Toto kytkařství (jak říká Lou), se jmenuje "Gold Fish". Je to nejlepší a nejkvalitnější ve městě. Prý si tam objednal i svatební výzdobu i Paul Higgins (ano, ten slavný sekuriťák). Takže si říkám zaručená kvalitka.
To jsem ale hodně odbočil.
Objednal jsem teda osumadvacet modrých růží a plus jeden puget. Využil jsem té chvíle, protože zrovna Lou odjel na trénink boxu, takže jsem měla tak 5 hodin na všechno.
Když všechno přijelo na mou adresu, tak jsem rychle běžel ke dveřím a otevřel. Před dveřmi stal pohledný chlapík s hnědými vlasy jako čokoláda. A to nemluvím o jeho očích, byli jako horká čokoládá na Drážďanských trzích. A to vám musím říct, že Drážďanské trhy jsou asi ty nejhezčí a nejkouzelnější. Kdysi jsem tam byl s Maminkou a s tátou.
Na jmenovce měl napsáno "Zayn Malik". S ušklebkem zvaným úsměv jsem podepsal nějakou fakturu a poděkoval tomu pohlednému chlapíkovi. "Děkuji pane Zacku". Chlapík na mě nevěřícně koukal. Usmál se jako by mu to už někdo řek. Pro sebe si jenom zamumlal: "Další debil, co nemusí číst a vyslovit moje jméno". Nic jsem tomu chlapovi nerozuměl, takže jsem se jenom trapně usmál a převzal své objednané zboží.
Tu hromadu jsem položil vedle botníku, co máme u vchodových dveří. Když jsem se koukl na hodinky, tak jsem úplně zatrnul kolik je. Začal jsem šílet po celém baráku. Rychlostí blesku jsem si ty věci přesunul do obýváku. Těch osumadvacet růží jsem vzal a šel je dát do Louiho ložnice. Cestou nahoru jsem to ještě zamířil ještě do kuchyně.
Mám tam takovou skrýš se sladkostma. Takže jsem tam měl i oblíbenou sladkaot Louiho. A to je samozřejmě cookie dough. Když jsem to kupoval, tak jsem sehnal nějaké "zamilované" balení, takže se mi to hodilo. Popadl jsem to cookie dough, malém mi upadly i ty květiny, ale naštěstí jsem to jen tak tak pochytal.
Na jeho postel jsem položil sladkost a osumadvacet růží. Seběhl jsem ještě do obýváku, kde jsem nechal ten puget.
Puget jsem opatrně rozbalil. Do kuchyně jsem ještě zaběhl pro nějaký košík na květy. Začal jsem otrhávat něžně každou růži. A přitom jsem si říakal v duchu takovou tu blbost: " Má mě rád? Nemá mě rád? Má mě rád? Nemá mě rád". Takhle jsem si to říkal asi několikrát, než mi "vyšlo", že mě má rád. Tak jsem se nad tou blbostí zasmál. Košík jsem měl už plný. Ještě jsem si připravil čajové svíčky, které jsem rozmístil, tak aby vedly cestu směrem do Louiho pokoje.
Myslel jsem, že mi asi upadnou ruce po rozmístění svíček a nakonec i zapálení. Ale vše se mi naštěstí povedlo. A asi nějak takle se mi to povedlo...( představujte si, že ty růže jsou modré :D)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
