Cursed school trip (CZ) ~Stranger Things~

Hotel

Přikrčily jsme se ke zdi a rozléhájí se cizího dýchání nás odrovnalo.

****

Najednou ona cizí žena zašeptala "Pomoc..." a my se otočily za zdrojem zvuku. Přes měsíční svit malým okýnkem šly vidět jen obrysy.

"Vidím vás... Jste z laboratoře Hawkins, že ano?" šeptá až sípe.

"Jak to víš?" ptá se vyděšeně Laura.

"Vidím vaše tetovaní. Jsem jedna z vás."

"Jak je můžeš vidět, když-" nestihla jsem to doříct, protože mě utla.

"Mám schopnost nočního vidění a umím přiblížit i zaostřit vzdálené objekty. Jsem Monica, 007. Těší mě," pousmála se.

"Kdo tě tu drží?" ptám se dál.

"Jeden takový úchyl a až nás tady najde, tak vás přiváže a bude si s vámi dělat, co bude chtít. Já taky utíkala z laborky a schovala se tu, protože to vypadá jako opuštěný dům. Ale nebyl..."

"Pojď, vezmeme tě odsud," prohlásila El a začala ji rozvazávat. Myslí spřetrhala všechny lana a Monica byla volná.

"Tak, kudy se odsud dostanem?" ptá se Triss.

"Můžeme zkusit to malé okýnko, ale někdo ho musí vytrhnout z pantů."

"Dobře, zkusím to," odvětí El a potichu zničí okno tak, aby tam zůstala jen díra. Zbytek telekineticky položí na zem.

"Kdo jde první?"

"Asi by měla jít Monica,"

"Ok, půjdu, nemáme moc času. Za chvíli sem přijde, takže musíme pohnout," oznámila na jeden nádech a snažila se vyšplhat k okýnku.

"Ukaž, pomůžu ti," udělala jsem jí stoličku. Rozhodla jsem se, že tam zůstanu a pomůžu i ostatním.

Zbyla jsem tam jen já, když vtom slezl po schodech onen muž. Smrděl alkoholem a cibulí. Byl trochu při těle a už se mu na hlavě rozrůstala pleška.

"Nech mě být. Radím ti dobře," varovala jsem jej, ale on neuposlechl.

"Koťátko nám vystrkuje drápky," zasmál se a dál se ke mně přibližoval.

"Zůstaň stát, nebo tě zabiju," pronesla jsem chladně, ale třásla jsem se a srdce mi bylo jako o závod.

"Ale prosimtě," oznámil, jakoby mě neposlouchal, nebo co. Skočil po mně a začal mi vyhrnovat nemocniční košili.

"Já tě varovala," procedila jsem mezi zuby a bez kapky lítosti mu zastavila srdce. Chvíli jsem vstřebávala, co se stalo, ale potom jsem vzlétla k oknu a s menší námahou jím prošla.

"To byl hustý boj," pousmála se Monica a holky přikývly.  Já si jen utřela krev, jež mi kapala na můj "stylový" oděv.

Vyrazily jsme dál. Hlouběji do temného lesa. Najednou jsme zahlédly světla přibližující se k nám. Z dálky jsem viděla, že se jedná o dodávky Hawkins lab.

V tu chvíli se mi šíleně rozbušilo srdce a začala jsem se celá třást.

"Do korun stromů, ihned!" vyjekla El a ostatní začali lézt po stromech nahoru. V korunách se téměř všichni schovali. Zůstalo nás na zemi jen pár. Dodávky se u nás zastavili a proti nám vyběhli ozbrojení muži s jakýmsi železným brněním.

"Ale, ale, ale. Kohopak tady máme," pronesl Brenner. Ten chlápek snad nikdy neumře! Prošel už beztak stovkami reinkarnací. Nebo když hrozí, že by umřel, rozlomí se na dva Brennery. Těžko říct.