Cursed school trip (CZ) ~Stranger Things~

Jake

010 & 024

****

"My máme pokoj spolu?" ptám se překvapeně.

"Asi jo... Pojď se podívat dovnitř." usmála se Morgan. Vedle mojí postele byla na zemi deka a polštář. Na dece ležel nemocniční plášť.

"To si snad dělá srandu... Přece nebudeš spát na zemi!"

"Klid, nějak to vymyslíme." popadla plášť a oblékla se. Učinila jsem tak i já. Do pokoje nám vtrhl Brenner vyzvídat, jak jsme se seznámily.

"Ona je moje spolubydlící?" ptám se ho a on jen přikývl.

"A proč spí na zemi jako nějaký pes?!"

"Nezvyšuj na mě hlas. Spí tam, protože jsme ji vzali narychlo a nesehnali jsme postel. Ledaže bys posbírala ty své kamarádky a šla do skladu, který je zamčený už pár let."

"Fajn." protočila jsem očima.

"Dáte nám klíče?" ptá se Morgan.

"El si poradí i bez klíčů." prohlásil Brenner a pokynul, ať ho následujeme. Došla jsem pro El, Alexu a Natalii. Brenner nás vtáhl do místnosti, kde byla v podlaze díra a žebřík dolů.

"A jak tu postel dostaneme nahoru, když je tu jen žebřík?" ptá se Alexa.

"Děláte, jakobyste neměly superschopnosti. Co je to s vámi?"

El a Natalia vlezly dolů. El pomocí mysli přitáhla postel až k žebříku. Vzlétla jsem ze země a snažila se vytáhnout postel nahoru i s Elinou pomocí. Nakonec se to podařilo a postel byla venku.

Já, Alexa, Natalia, El a Morgan jsme zvedly postel a nesly ji do našeho pokoje. Brenner za námi zamknul.

"A jak to děláš, že přicházíš skrz předměty?" ptám se.

"Je to jednoduché. Když chci skrz něco projít, zaměřím se na energii objektu a rozložím časoprostor. Pak už je lehké projít." usmála se.

"Ukaž!" prohlásily jsme sborově. Morgan pustila postel a my jsme se zastavily. Ona se nadechla a prošla skrz postel.

"Hustý." usmála se El, Morgan se vrátila zpátky a chytla postel.

"To je fakt cool. Umíš vyjeb*vat s časoprostorem." zasmála se Alexa.

"Často se mi stávalo, že když jsem usínala v posteli - pokoj mám v druhém patře - probudila jsem se v obýváku na stropě. Prostě jsem v průběhu noci prošla skrz strop."

"To je fakt hustý."

Mezitím, co jsme obdivovaly Morgan a zároveň táhly postel do našeho pokoje, se (samozřejmě) ozvala Gwenny.

"Je mi tebe fakt zle, Tamaro."

"Jsem ráda, že jsou naše vzajemné emoce stejné."

"A ty, El, nehápu, proč se tu zahazuješ s nějakou verbeší. Vždyť máš přece na víc."

"Jako například?" ptá se El.

"Můžeš se přidat k nám. Na stranu vítězů."

"Myslím, že to bych šla pod úroveň, na které jsem teď. Když jim nadáváš, jsi na nižší úrovni než ony."

"Jak se jmenuješ ty?" Isabel strčila do Morgan. Nevím proč, ale měla jsem potřebu Morgan chránit, jako nikdy předtím. Vybudovala jsem si k ní zvláštní pouto.

"Nestrkej do ní. Chceš mít zase zlomenou ruku?!" vyjela jsem po Isabel.

"Vyříkáte si to potom, teď doneseme tu postel do pokoje." protočila Natalia očima. Postel jsme tam konečně donesly. Přesně v tu chvíli se ohlásila večerka, takže jsme si šly umýt zuby.

Poté jsme se odebraly do pokojů. Přišel Mitchell, který nesl papír a odškrkával si, kdo je v pokoji a pokud všichni, co tam mají být, zhasl a zamkl dveře.

Už jsme s Morgan po tmě ležely každá ve své posteli, když vtom začala brečet.

"Co se stalo?" ptám se.

"Tohle všechno! Někdo mě unesl, bůhví, jestli ještě někdy uvidím svou mámu nebo tátu! Já nechci být v laborce na pokusy." naplno se rozbrečela.

"Pojď sem," lehla jsem si na pravou polovinu postele. Přišla za mnou a já nás přikryla peřinou. Objala jsem ji.

"Nikdo si nevybral, že tu bude. Vážně mě mrzí, že ses tu ocitla. Ale bude to lepší, zvykneš si tu, neboj."

"Dobrou noc." usmála se a po chvíli usla. Já také.

V noci mě probudilo skřípání dveří. Do našeho pokoje se někdo plížil. Svítil jemně baterkou před sebe, takže jsem mu neviděla do očí. Poklepala jsem na Morganiné rameno. Okamžitě se vzbudila a když chtěla něco říct, přikryla jsem ji pusu rukou.

Obě jsme jen sledovaly daného člověka, který se k nám nebezpečně rychle přibližoval. Zpoza něj vyšli 2 další chlapi a než jsme stihly cokoli udělat, přiložili nám k nosu hadr s chloroformem a my jsme byly tuhé.

Probudila jsem svázaná v neznámém temném prostoru s nějakou osobou blízko u mě. Snažila jsem si vzpomenout, co se stalo, ale z přemýšlení mě vyrušilo drcnutí. Došlo mi, že jsem v kufru dodávky s nejspíše Morgan.

"Pst, Morgan," snažila jsem se ji probudit. Ale marně. Po chvíli se auto zastavilo. Usoudila jsem, že bude nejlepší, když budu hrát stále spícího člověka. Zavřela jsem tedy očima a celá jsem se uvolnila. Že by to byla záchrana?

Kufr od auta se otevřel a dva silní muži mě vytáhli ven. Snažila jsem se vypadat co nejvíce věrohodně, tak jsem svěsila hlavu a neudržela se na svých nohou. Každý mě chytil za jedno podpaží a smýkali mě do budovy.

Byla jsem tak zbabělá, že jsem si netroufla otevřít oči. Pohodili mě na zem do nějaké místnosti. Pootevřela jsem oči, až když jsem slyšela oddalující se kroky. Když jsem zaregistrovala, že tu nikdo není, oči jsem otevřela úplně a rozhlížela se po místnosti.

Byly tu tři silné stěny stejného materiálu jako strop, podlaha velmi studená a místo čtvrté stěny jsou tu mříže, takže se tu neschovám.

Uslyšela jsem další kroky, tak jsem zase předstírala uspanou. Táhli Morgan. Byla v kleci vedle mě, ale neviděla jsem na ni, protože nás oddělovala stěna.

Kdežto naproti mě byl nějaký kluk. Viděli jsme se navzájem, protože nás oddělovaly mříže a chodba (doufám, že chápete). Když odešli, oddechla jsem si a ten kluk se na mě usmál.

"Tady se neschováš." zasmál se.

"Kdo sakra seš?!"

"Jsem Jake a ty jsi..?"

"Jsem desít- Tamara."

"Další Brennerka, těch už tu bylo..."

"O čem to mluvíš?" ptám se poměrně naštvaně.

"Brenner má víc dcer než dokážu spočítat na prstech dvou rukou a všechny vás spojuje jeden společný znak. Máte takový zvláštní úsměv. Co na to říct... Brenner byl celkem aktivní-"

"Dobře, dobře, to stačí!" upřímně se mi chtělo zvracet.

Ahoj, po dlouhé době nová kapča 💕 své dojmy mi pište do komentářů 💜

Au revoir, vaše bitchin girl ⭐