Divná Čarodějka [Harry Potter]

9. Kapitola

Po Cedrigově smrti jsem se s nikým moc nestýkala. Trávila jsem čas s Kristie. Vlastně jsem trávila čas jenom se zvířaty. Rozuměli my a já jim. Chtěla jsem utéct od reality. Nepotkávála jsem ani Draca.
Jednou odpoledne jsem se rozhodla, že se naučím létat na koštěti. Měla jsem koště, ale bylo uklizené ve skříni. Nikdy jsem na něm nelétala. Jelikož jsem nechtěla, aby ho někdo viděl tak jsem ho pomocí skrívacího kouzla skrila. Vzala jsem si na sebe Černou mikinu, tepláky a šla jsem. S kapucí na hlavě jsem prošla okolo všech lidí. "Sáry počkej!" Zakřičel známý hlas. Byl to Draco, ale já se neotočila a šla jsem dál. Když jsem vyšla ven, šla jsem dál od Hradu, šla jsem na rozkvetlou louku kousek od lesa. Bylo to divné, byl listopad, ale louka stále kvetla. Vzala jsem kostě do ruky nasedla na něj a snažila se vzlétnout. Povedlo se. Létala jsem okolo hradu, nad lesem, nad řekou. Bylo to nádherné. Létala jsem s Kristie. Přiletěla za mnou. Byla to chytrá sova, vždy věděla kde jsem. Byla jsem mimo realitu. Byla jsem na pár minut šťastná. To se ale najednou změnilo. Někdo vyslal kouzlo Avada Kedavra a trefil Kristie. "NEEEE!!!" Koukla jsem se kdo to byl. Byl to jeden ze smrtijedů. Byl to Lucius Malfoy. Začal mě pronásledovat. Snažila jsem se před ním utéct. Vletěla jsem do lesa. Bylo to riskantní. Letěla jsem blízko země a viděla jsem jak pode mnou běží různá zvířata. Viděla jsem jak skočili po Luciusovi a zdrželi ho. Ale ne na dlouho. Stromy mi také pomáhali. Viděla jsem jak jednotlivé větve se snažili zatarasit Luciusovi cestu. Jedné z větví se to povedlo. Lucius zmizel. Jak jsem se tak koukala za sebe tak jsem narazila do stromu. Koště se mi roztříštilo na tři kusy a já padla k zemi. Snažila jsem se popadnout dech. Bolela mě noha a ruka. Asi jsem si je zlomila. Nemohla jsem vstát, jenom jsem tam ležela a nemohla nic dělat. Řekli mi slzy po tváři, cítila jsem bolest, ale ne svojí. Cítila jsem bolest jak Kristie umírala. Bolelo to. Nemohla jsem o ní přijít.

Ležela jsem tam asi půl hodiny, najednou se něco začalo v lese hýbat. Byl tam kentaur. Vzal si mě na záda do rukou vzal moje rozbité koště a odvezl mě ven z lesa. Když jsme vyšli z lesa byl tam Hagrid. Všiml si mě a tak mě vzal do náruče, já Jendou rukou držela na sobě moje rozbité koště a Hagrid mě odnesl na ošetřovnu. Na ošetřovně mě položil na postel a ošetřovatelka mi narovnala ruku, sikla jsem bolestí. To samé udělala s nohou. Obvázala mi nohu i ruku, ruku dala ještě do šátku a ten mi zavázala že hlavou.
Všichni se ptali co se stalo, ale já neodpověděla. Nemohla jsem pomyslet na to, že už mi zase někdo umřel. Později jsem jim ale vše řekla.
Nikdo mi nechtěl věřit, jediný kdo mi věřil byl Brumbál a ten aby nebyl rozruch na škole tak řekl, že jsem byla pouze nešikovná když jsem letěla na koštěti. Nelíbilo se mi to. Dělali že mě nešiku. Počkat já vlastně nešika jsem.

Draco za mnou nepřišel. Bylo to divné. Ale nedivím se mu. Od té události ze hřbitova se Snape já škole neukázal. Nevím proč. Doufám že mě co nejdříve pustí z ošetřovny, abych mohla být s Kristie. Ale počkat. Kristie je vlastně mrtvá. To se jako Voldemort snaží zabýt všechny co mám ráda? Nechápu to.

Po dvou týdnech jsem měla nohu v pořádku. S rukou to bylo horší, ale už jsem mohla jít jinam než být na ošetřovně. Půjčila jsem si v knihovně knihu a šla jsem si sednout k fontáně. Když jsem si chtěla sednou viděla jsem jak si Draco vyskakuje na Lunu, Harryho,Rona a Hermionu. "Na nic jsem se tě neptal, ty mudlovská šmejdko!" "Drž hubu Malfoyi!" "Jinak co Weasli? Budeš mi vyhrožovat jako tvoje špinavá rodina?" "Sklapni Malfoyi!" "Jinak co? Ty žádnou rodinu nemáš, tak co by se mohlo stát?!" "Proč si tak sobecký ?" "A proč ty jsi divná Střelenko?" Když jsem to slyšel tak jsem musela zasáhnout. "Jsi sobecký, hnusný a namyšlený Draco! Proč si na ně vyskakuješ?! Co ti udělali?! Přestaň si myslet že jsi něco víc než ostatní!" Draco odvrátil svůj pohled. "To jsem si myslela, nemáš k tomu co říct... " Odešla jsem. "Sáry počkej!" Slyšela jsem jak Draco za mnou volá. Ale já se nezastavila šla jsem do pokoje. Než jsem stihla zavřít dveře, Draco dál mezi ně nohu. "Proč mě ignoruješ?" "A proč ty jsi já ostatní tak zlý?" Neodpověděl. Chtěla jsem zavřít dveře. "Počkej." "A kde jsi byl poslední dva týdny?" Zase neodpověděl. "To si to řešil s otcem nebo co?" "Ano...." Zarazila jsem se "V tom případě chci znát důvod proč otec mýho kluka mě chce zabít?!"  Draco se podíval okolo sebe jestli tam někdo není vešel do pokoje a zavřel. "To Voldemort tě chce zabít. Dal to za úkol všem smrtijedům. Buď se přidáš nebo zemřeš." "Ale on ví že se nepřidám." "Musím ti něco říct." Zarazila jsem se. Draco vytáhl rukáv a já uviděla znak. Couvla jsem i dva kroky do zadu. "Ty jsi jedním z nich?!" "Uklidni se víš, že bych ti neublížil." Šel pomalu ke mě, já ale couvala až jsem narazila do zdi. Draco mi dal ruku na tvář. "Nikdy bych ti neublížil, věř mi." Věřila jsem mu, ale zároveň jsem se bála. Věděla jsem, že jednou nastane ten den. Ten den kdy se přidám k pánu zla. Ale nechci, nemůžu. Budu se bránit dokud to půjde.

Uběhly dva týdny a já už měla ruku uzdravenou. Nastal den mích narozenin. Nikdo to nevěděl. Překvapilo mě když mi popřála Luna. "Všechno nejlepší." Usmála se a objala mě. "Děkuju a jak to vůbec víš?" "Říkala jsi mi to přeci." V tu chvíli jsem si vzpomněla. Říkala jsem to jenom jí. Usmála jsem se. "Už si vzpomínám." "Málem bych zapomněla." Luna vytáhla záhadnou knížku a dala mi ji. "Je to pro tebe." Vzala jsem knížku a otevřela ji. Byl to herbář. "Udělala jsem ho pro tebe, vím že máš ráda rostliny stejně jako já." Usmála jsem se objala ji. "Děkuju moc Luno."
Později mi popřál i Harry, Ron a Hermiona. Určitě jim to Luna řekla. Nevadilo mi to, právě naopak, byla jsem ráda.

Odpoledne jsem přehrabovala dopisy, které mi přišli. Ani jeden z nich nebyl od táty. Byla jsem zklamaná. Najednou někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem "Všechno nejlepší." Řekl Draco a dal mi do rukou Dárkovou krabici, která v sobě měla díry. Draco zavřel dveře a sedl si vedle mě na postel. Něco se v té krabici pohlo. Otevřela jsem ji a vykoukl na mě malý králíček. "Ježíš ty jsi krásná." Poznala jsem že je to samička. Byla celá černá. "Děkuju moc Draco." Objala jsem ho. Viděli jsme jak se králíček snaží dostat ven z krabice a najednou ji převrátil. Oba jsme se zasmáli. Vzala jsem ji do rukou. "Budeš se jmenovat Bonnie." Draco se usmál a políbil mě na tvář. Vytvořila jsem ze staré Krisriiny klece novou klec pro Bonnie. Když jsem ji vytvářela tekly mi slzi po tváři, vzpomněla jsem si na její smrt na to, že ji zabil Dracův otec. Draco si ke mě sedl. "Moc mě to mrzí." "Nemůžeš za to. Ty nejsi tvůj otec."

Večer jsem se šla projít. Slyšela jsem ránu. Běžela jsem tam kde to bylo. Viděla jsem malou chalupu. Cítila jsem bolest. Cítila jsem, že někdo někomu ubližuje. Když jsem k ní přišla slyšela jsem hlasy. "Zklamal jsi mě Severusi." Byl tam Voldemort a můj otec. "Teď už jsi mi ale k ničemu. Máš tu večeři Nagini." Slyšela jsem dvě rány. A pak pán zla zmizel. Běžela jsem dovnitř. "Tati!" Nagini ho kousl dvakrát do krku. Utrhla jsem si kousek oblečení a dala mu ho na ránu. "To bude dobrý, něco vymyslíme." "Sáro.... Nech toho." Šeptal. "Nenene nemůžeš mě opustit." Začali mi téct slzy po tváři. "Pomocte mi někdo prosím!!"křičela jsem jak jsem jen mohla. "Bude to dobré. Podívej se na mě. Máš oči své matky." Najednou už nic neříkal, nedýchal. Byl mrtvý. "NEEEEEE PROSÍM NEEEE TATI!!!" křičela jsem. Najednou přiběhl Draco. Chytl mě že zadu a snažil se ne odvést.  Já ale vzdorovala. Nemohla jsem tátu opustit. "NEEEEEE!!!!" křičela jsem neustále. Přišla jsem o posledního člena své rodiny.