Milí čtenáři.
Původně jsem vám slíbila rozhovor s Wendy Higgins, ale bohužel se nám vyskytly komplikace a rozhovor ještě nemáme hotový.
A protože vás nechceme nechat bez dalších užitečných rad a tipů máme pro vás rozhovor s Tess M. Puffrovou, která přes nakladatelství Pointa vydala svou prvotinu Zatracená láska.
Hned na začátek jedna z těch oblíbených, originálních otázek. Co byste nám o sobě prozradila?
Já sama o sobě nejsem ničím zvlášť zajímavá. Prostě normální holka, co má koníček. Tedy, já těch koníčků mám víc, a to je možná moje velká chyba. Snadno se do něčeho nadchnu a málokdy něco dotáhnu do konce. Psaní se mě ale drží asi nejsilněji, a doufám, že mě jen tak bavit nepřestane.
Vy jste vydala Zatracenou lásku přes nakladatelství Pointa. Byla to vaše první volba nebo jste rukopis posílala do více nakladatelství?
Určitě to nebyla první volba, spíš poslední, abych pravdu řekla. Celý proces vydávání knihy byl hrozně zdlouhavý, náročný, a to především na psychiku. Chápu, proč někteří nikdy nezkusí vydat vlastní knihu, protože vidět X zamítavých odpovědí od nakladatelství je prostě pokořující. Já asi udělala tu chybu, že jsem cílila na velká nakladatelství, protože jsem za tím prostě viděla větší šanci, než vydat knihu u nějakého neznámého nakladatele, který pak ani nezaručoval, že se kniha kdy objeví na pultech velkých knihkupectví (jako třeba Luxor nebo Knihy Dobrovský). Navíc ta malá knihkupectví občas stejně chtějí po autorovi, aby uhradil třeba polovinu nákladů, což mi prostě nepřišlo úplně schůdné - zvlášť s představou, že pak Zatracená láska bude v nějakém zapadlém krámku a nikdo se o ní nikdy nedozví.
V Pointě v podstatě vybírají peníze od čtenářů na vznik knihy. Co je úspěch k tomu, aby toho člověk docílil a vybral celou potřebnou částku v určitém čase a musela jste do vydání zainvestovat i vy?
Úspěch je určitě nic nevzdávat. A rozhodně se nebát vykročit ze své komfortní zóny. Já jsem dost introvertní člověk, takže mi bylo úplně špatně během celé kampaně, kdy jsem musela oslovovat cizí lidi a vnucovat jim knihu. Tedy, nemusela jsem, ale chtěla jsem si splnit sen a šla jsem za tím co to šlo.U crowdfundingu se vlastně vybírá na něco, co ještě neexistuje. Je to složité a upřímně spíš přispějí lidé, kteří vás znají, než úplně cizí člověk. To je podle mě důležité nepodceňovat. Oslovila jsem spousty bývalých spolužáků, starých známých, lidí, se kterými jsem se třeba delší dobu ani nebavila a samotnou mě překvapilo, kolik z nich mi pomohlo, i kdyby jen sdílením na sociálních sítích. Taky mi dost pomohla rodina, která to vnucovala svým přátelům. Jo, takže se moje kniha - DÍVČÍ román - dostala do ruky i pánovi ve věku mých rodičů :DCo se investice z mé kapsy týče, tak ano, i já jsem se podílela. Můj cíl nebyl na knize vydělat, ale vidět ji na regálech knihkupectví, takže jsem si ten sen splnila i za své finanční pomoci.
Prozradíte nám, jak to vlastně funguje? Je třeba předat rukopis, který prošel korekcí nebo se dá zde dá odpustit nějaká ty chybička?
Vůbec. Pointa (a existují i jiné crowdfundingové platformy pro vydání knihy) funguje tak, že můžete vybrat peníze i na zatím nenapsanou knihu. Je dobré mít odladěné ukázky a mít nějakou obálku - ideálně se předem dohodnout s grafikem a korektorkou, aby se vám na to mrkli, i když jim nemůžete zaručit plat. Na samotné knize se z hlediska redakce, korektury, grafiky a sazby pracuje až po vybrání cílové částky. Můžete tedy ještě dost věcí přepsat, upravit.
