Vážení čtenáři,
přinášíme vám další rozhovor s autorem. Tentokrát s milou NikolaFrancov , která vydala knihu Ignorant na vlastní náklady. Zde máte některé její zkušenosti, rady a tipy.
Nejdříve se zkus čtenářům nějak zkráceně popsat.
Na Wattpadu jsem aktivní bezmála pět let. Za tu dobu jsem napsala asi třicet příběhů a ne se všema jsem spokojená. Mám čtyři děti tři holky a jednoho kluka, jsem vdaná a bude mi třicet, bohužel už za měsíc. Asi jako každý, kdo píše i já to využívám k tomu, abych utekla z reality, která je někdy dost krutá. Žánry si vybírám podle nálady, ale spíš je to romance, i když mě nejvíc baví duchařina. Co nemám ráda, je fantasy. Nepíšu ji a ani nečtu. Minulý rok jsem vydala svou první knihu s názvem Ignorant, kterou si vybrali čtenáři a momentálně pracuji na druhém dílu.
Co Tě přivedlo k psaní jako takovému?
Myslím, že to bylo už na ŽŠ, kdy jsem zjistila, že jako jedné z mála mi vůbec nevadí psát slohovky, ale spíš mi vadilo, že nemám dost papíru na psaní. Jak jsem rostla a stávala se ze mě žena, uvědomila jsem si, že je to pro mě něco, co nutně potřebuju, čím zabíjím čas a působí to na mě jako meditace. Když si vymyslím vlastní postavu a začnu žít její život, mé opravdové já jako by ani nebylo. A pak je tu ještě ta věc s muži. Neexistuje dokonalý chlap, to by neměl být ani v knize, ale můžeme si stvořit takového, který bude podle našich představ, protože v našem světě není muž, kterého jsme si vysnily už jako malé holky. Ten žije jen v uvnitř nás. Takže když mě manžel naštve, jdu psát a randím se svými mužskými postavami. :D Ale jinak jsem úplně normální.
Co je podle Tebe tím pravým klíčem k úspěchu?
Tuhle otázku už mi někdo položil a já jsem si stále stejně jistá, že to není jeden klíč. Spíš to bude svazek klíčů. Hlavně jde o to, co pro koho znamená úspěch. Někomu stačí, když bude mít svou základnu čtenářů, kteří se k němu budou vracet, někomu zas aby měl co největší čísla pod kapitolou a jinému jde o to, aby svou knihu vydal a měl z ní hooodně peněz. V takovém případě to může rovnou zabalit. Pokud chce mít někdo úspěch - ať už jakýkoliv, měl by zůstat skromný a sám sebou, musí se naučit přijmout kritiku a nemyslet si, že jeho dílo je a bude vždy jen chváleno. Chce to trpělivost a naději, která přeci umírá poslední. Vždy přijde chvíle, kdy si řeknete, že už končíte, že na to nemáte, že se vám pokazí vše, na co sáhnete, ale bez těchto komplikací, by to pak nebylo ono. Znám to... U Ignoranta se pokazilo, co mohlo. Už se mi chtělo několikrát brečet a měla jsem pocit, že to nikdy nevyjde. Naštěstí jsem kolem sebe měla skvělé lidi, kteří mě podrželi a nenechali mě se vzdát, za což jim moc děkuji. Není lepší pocit, než držet v ruce svou knihu. I když možná jo, když jsem jednu při křtu spálila, za to, jak moc jsem se s ní natrápila, ulevilo se mi.
Jak sis získala své první čtenáře?
No tak to by mě taky zajímalo. Byl to můj první publikovaný příběh a já asi tři týdny čekala, až tam budu mít aspoň jednoho čtenáře, když se to stalo, strašně jsem se styděla, že mě někdo čte. Myslím si, že za stálé čtenáře může příběh V.I.P. u něj to začalo být celý nějaký divný. Vydala jsem teprve třetí kapitolu a najednou tam byla první hvězdička druhá a pak tam bylo to vysněné káčko. Moje první tisícovka. Od toho příběhu se vše odvíjelo. Vydala jsem pokračování, pak jiný příběh a lidé se mě drželi. Už jsem dokonce poznávala jejich profilovky a pamatovala si jejich komentáře. Jsem moc ráda, že to tak je a že každým novým příběhem získám nového čtenáře. nebudu lhát, těší mě to, ale psala bych dál, i kdybych čtenáře neměla.
