Jak jsme již avizovali připravili jsme pro vás rozhovor s nadanou a usměvavou Anastazií Zachardovou. Zde jsou její rady a tipy jak uspět.
Anastazie "Stázka" Zachardová je sedmnáctiletá autorka knihy Přeživší, velká milovnice čepic a nenapravitelný knihomol. Je něco, co bys nám o sobě ještě prozradila?
Má se to týkat psaní? Mým nejoblíbenějším autorem a největším vzorem je Jay Kristoff. Číst jsem začala ve svých jedenácti, kdy jsem během týdne přečetla všechny díly Percyho Jacksona. Teď něco mimo psaní: Kromě čepic a knih miluji psy a cestování. Jednou bych ráda procestovala celý svět a vydala knihu, která se stane hitem.
Ty jsi svou knihu vydala pouze jako e - knihu. Není to trochu risk? Ačkoliv technologie jde stále dopředu a spousta čtenářů na čtečku nedá dopustit, stále se najdou tací, kteří preferují vyloženě tištěnou formu.
Já osobně také preferuji tištěnou knihu. E-knihu jsem nikdy žádnou nepřečetla, což je docela ostuda. Ale v tomto případě byl větší risk vydat knihu v tištěné podobě. Jsem začínající autor a náklady na vydání tištěné knihy jsou opravdu velké a zisk z prodaných knih by je nedokázal splatit. Možná v budoucnu, když budou mít čtenáři zájem, dojde i k papírové verzi knihy.
Je velký rozdíl v tom vydat knihu v elektronické podobě a jaké klady, popřípadě zápory v tom vidíš?
Klad je určitě v tom, že je elektronická kniha levnější a šetrnější k životnímu prostředí. Také se mi líbí, že je skladná a nemusím pro ni chodit do knihkupectví. Protože tahat s sebou na dovolenou pět knih je docela masakr. Zápor je rozhodně v tom, že nevoní a není hmatatelná. Myslím si, že skoro každý knihomol ujíždí na vůni knih a má rád svůj výtisk v ruce, aby mohl poslouchat šustění papíru.
Bylo tvé vlastní rozhodnutí vydat knihu elektronicky a šla by si do toho znovu?
Vydání Přeživších jako e-knihu mi bylo nabídnuto přímo nakladatelstvím Backstage books, protože jak jsem již zmiňovala, vydání tištěné knihy je nákladné a prosadit se na trhu jako český autor je složité. Nicméně mít vydanou i vlastní e-knihu je půlka splněného snu a dobrá zkušenost do začátku. Příště bych už ale chtěla uspět s papírovou verzí knihy. Uvidíme.
Svojí prvotinu jsi dopsala ve čtrnácti. Kdy jsi se rozhodla jí vydat a co bys doporučila těm, kteří tento krok dlouho zvažují, ale stále k němu nenachází odvahu?
Knihu jsem zkusila poslat do nakladatelství poté, co jsem neuspěla v soutěži, do které byli Přeživší původně napsáni. Nečekala jsem, že se mi někdo ozve, ale přišla kladná reakce a já jsem neváhala. Rozhodně to ale není dobře. Napsání a vydání knihy chce svůj čas. Není nic špatného pracovat na knize třeba deset let a pak ji zkusit vydat. Vy sami musíte mít pocit, že je to ono. Že je to ten text, který chcete vydat a chcete, aby byl spojen s vašim jménem. Protože jak vám jednou kniha vyjde, tak to nelze vzít zpátky a bude to už navždy vaše vizitka.
Byly někdy doby, kdy jsi měla autorský blok, nevyšlo z tebe ani písmenko a pokud ano, co je nejlepší lék na něj?
Poté, co jsem dopsala Přeživší, jsem měla autorský blok, který trval zhruba dva roky? Během této doby jsem skoro nic nenapsala. Myslím si, že na něj lék neexistuje. Není dobré se do psaní nutit. Piště, když máte náladu a na co máte náladu. Přijde to samo.
Jak by měl člověk, který přemýšlí o vydání knihy postupovat?
Hodně je důležitý čas. Už jsem to zmiňovala, ale vydání knihy se nemůže uspěchat. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych v Přeživších pozměnila tolik věcí, se kterými nejsem spokojená. Jenže to autor asi nebude nikdy a vaše schopnosti se budou pořád zdokonalovat. Pokud ale svému textu skutečně věříte, tak si sežeňte bety. Třeba tři lidi na první čtení, pak zase někoho jiného na druhé čtení...A až budete spokojeni, vyhledejte si nakladatelství, které vám je sympatické a myslíte si, že je pro vydání vaší knihy dobré. Každé nakladatelství to dělá jinak, má jiné podmínky a to vy jako autor knihy musíte zvážit. Chce to hlavně trpělivost a nikam nespěchat – tady z té rady by mně, jako netrpělivému člověku, hráblo, ale skutečně je to důležité.
Jak už jsem zmiňovala Přeživší vyšli jako e - kniha přes nakladatelství Backstage books. Jak si se o tomhle nakladatelství dozvěděla, jaké s ním máš zkušenosti a doporučila by si ho těm, kteří uvažují o vydání své vlastní knihy?
Nakladatelství Backstage books je malé brněnské nakladatelství a jeho zakladatel pan Martin Toman je velmi příjemný a spolupráce s ním byla skvělá. Narazila jsem na něj na Instagramu, díky reklamě či recenzi na jejich knihu, přesně se nepamatuji. Právě i přes Instagram jsem napsala do nakladatelství svou první zprávu.
Bohužel, je poměrně těžké se na českém trhu uplatnit, a proto bych příště volila větší nakladatelství, se kterým má člověk větší šanci se dostat do podvědomí lidí.
Ty nejsi úplně aktivní člen wattpadu, svůj příběh si tam nepublikovala. Kde si tedy brala odezvy a ohlasy a jak moc tě utvrdily v tom, že to má cenu vydat?
Odezvu jsem brala hlavně od své rodiny. Naštěstí jsem v rodině k sobě upřímní, takže si řekneme, když se nám něco nelíbí, ale i přes to je lepší dílo dát někomu, kdo vás nezná. Přeživší četlo pár mých spolužáků ze školy, kterým za to moc děkuji, ale můj první beta čtenář, který mě vůbec neznal, byla Sarah Parsley, která udělala k Přeživším miliony poznámek a neskutečně mi pomohla. Všechny odezvy před vydáním byly spíše kladné, takže jsem neměla nějaký důvod váhat.
Já vím, že na tvou knihu jeden nejmenovaný recenzent napsal ne zrovna objektivní kritiku. Obvinil tě z toho, že si se pouze potřebovala vypsat z rozvodu tvých rodičů. Což, jak obě víme, není pravda. Co tedy bylo tvou skutečnou inspirací? Z čeho jsi vycházela?
Upřímně? Nevím. Nápad na každý příběh se mi prostě z ničeho nic objevil v hlavě a byl tam. Pamatuji si, že jsem zrovna pila kafe s babičkou a přemítala o tom, proč by mohla být Praha za sto let zničená. Globální problémy a znečištění přírody je v dnešní době rozšířené téma. Každý o něm přemýšlí a má nějaký svůj názor. Já jsem si tam doplnila jen kruté fantasy bytosti a bylo to.
Což mě vede k další otázce. Je podle tebe objektivní kritika důležitá, aby tě udržela nohama na zemi, nebo je lepší se od toho úplně oprostit?
Kritika je důležitá. Díky ní vím, co bych příště udělala jinak anebo neudělala vůbec. Určitě je dobré se nad ní zamyslet a něco si z ní vzít, posouvá vás to dál. Na druhou stranu není dobré si ji brát úplně k srdci. Autor nerad slyší negativní názor na jeho tvorbu. Není to příjemné, ale nikdy se nemůžete zavděčit každému člověku. Nikdy se vaše dílo nebude líbit všem. Zkuste z negativní recenze načerpat zkušenosti, ale netrápit se s ní.
A má oblíbená klišé otázka na závěr :). Co bys poradila všem pisálkům?
Nevzdávejte se svého snu! To je ještě víc klišé odpověď.
Ne, stůjte si za svým textem, ale přijměte radu a kritiku ostatních. Nevzdávejte se, i kdyby to znamenalo, že si dáte delší pauzu. Psaní si vyžaduje čas a trpělivost.
Doufám, že vám náš další rozhovor udělal radost a pomohl ve Vaší cestě za splněným snem. Stázka je úžasná bytost a já upřímně doufám, že si získá srdce mnoha fanoušků. To moje už má.
Na příští rozhovor pro vás připravujeme něco extra a já doufám, že z toho budete stejně nadšení, jako my. Podařilo se mi pro vás sehnat bestsellerovou autorku Wendy Higgins, která se u nás proslavila trilogií Svůdné zlo. Pokud byste se chtěli na cokoliv zeptat napište nám do konverzace nebo do komentářů a my se zeptáme za vás.
Krásný den, vaše AlexandraRoss01
