Milí čtenáři.
Dnes vám přináším rozhovor s Pavlem Barešem, úspěšným autorem urban fantasy Projekt Kronos. Pavel je beze sporu jedním z nejlepších autorů současné české scény. Ačkoliv je velice nadaný a úspěšný pořád je to skvělý a úžasně pozitivní chlap, kterého prostě chcete za kámoše.
Vy jste zapálený hráč videoher, milovník vyprávěcích RPG, ale i cestovatel. Je ještě něco, co byste nám na sebe prásknul?
To bude z těch zábavných věcí asi všechno. Vydělávám si na ně učením angličtiny, což s příchodem lockdownu znamená, že do práce chodím s noťasem na gauč v kalhotech od pyžama. Takže docela dream job.
Váš debut Projekt Kronos vyšel pod nakladatelstvím Host. Posílal jste rukopis i do jiných nakladatelství nebo bylo tohle vaše první volba?
Projekt Kronos v Hostu skončil tak trochu náhodou, doporučila mi ho kamarádka, se kterou jsme se tehdy po dlouhé době potkali na silvestrovské párty. Samotného by mě Host v životě nenapadl. Předtím jsem s Kronem obeslal odhadem zhruba deset nakladatelství, ale ve většině případů bez jakékoli odezvy.
Pokud by se vám nepodařilo prosadit v žádném nakladatelství vydal byste knihu vlastním nákladem?
Do toho bych se nepouštěl, tím spíš ne teď, když zpětně vidím, kolik práce taková kniha znamená a kolik drobností se přitom může pokazit. Jedna věc je knihu napsat, ale pak potřebujete pořádnou redakci, korekturu, sazbu, obálku, tisk, případně marketing... A to všechno vyžaduje čas, expertýzu a peníze. Pokud si tou knížkou chce autor prostě jen udělat radost, tak samozřejmě proč ne. Ale myslím, že vydat samonákladem knížku, která je schopná kvalitou konkurovat těm vydávaným v nakladatelstvích, je pro samotného autora úkol prakticky nadlidský.
Co všechno, kromě nervů a trpělivosti, člověk potřebuje k tomu, aby svou knihu dostal na pulty knihkupectví? A je k tomu zapotřebí i nějaký ten kus štěstí?
Štěstí pomáhá. Já měl taky určitě do jisté míry kliku. Asi pomáhá i znát ty správné lidi nebo psát ty správné žánry, ale nic vás nespasí, pokud nemáte v rukou dobrý text. Obzvláště teď, když knižní trh schytává jednu ránu za druhou. Očekával bych, že teď si nakladatelství budou opravdu pečlivě vybírat, které rukopisy stojí za to finanční riziko.
Nebo se šikne bejt slavnej. To vám pak prý taky projde ledacos.
Co byl ten první impuls k tomu, že jste si řekl jo, tohle chci vydat?
Ehm...
Ehmmmm....
Oká, přiznám se, nemám tušení. Určitě se to nestalo, když jsem Projekt začal psát. Ani když jsem ho dokončil. Možná mě do toho umluvil někdo na vejšce? Pf. Kdoví.
Vaši redaktoři vás často peskují za úniky od tématu. Musíte potom ve svých knihách měnit hodně věcí nebo si stojíte pevně za svým?
Jo, no, teď jsem v rozpacích. Víte, tahle hláška v mým medailonku je ve skutečnosti jen výsledkem toho, že nikdy nevím, co do svýho medailonku psát (a taky traumatu z mojí češtinářky, který se mě nepustil ani deset let po střední). Můj redaktor mě ve skutečnosti zas tak moc nepeskuje, ale když má nějakou připomínku, vždycky naslouchám. Na to, abych si mohl vždycky stát za svým, mám až příliš chytrého redaktora.
Spousta fanoušků, včetně mě, s očekáváním vyhlíží Kronův odkaz. Vy jste nám ale v mezičase naservíroval Metu. Já osobně vás chtěla trochu uškrtit, že jsem se nedočkala posledního dílu :) Byl to od vás určitý únik ze světa Attiona City, abyste se k němu mohl zase vrátit?
