My ginger boy(Fred Weasley)

3.

Dalších pár dní bylo celkem klidných až na mé myšlenky ohledně ohledně toho co se stalo s Fredem. Přišlo mi že jsme se jeden druhemu snažili vyhýbat, i když nám to moc nešlo protože jsme spolu seděli na dějiny čar a kouzel. Ale i tam jsme toho spolu moc nenamluvili. Každý večer jsem ležela v posteli a přemýšlela nad tím co se stalo mezi mnou a Fredem, Hermiona se o mně začala obávat protože jsem toho jedla o dost méně než normálně, měla jsem za den třeba jen jedno jablko, začala jsem výrazně hubnout a někdo si toho začal i všímat. Navíc jsem na obědy atd chodila většinou sama nebo jen s Hermionou. 

"Slečno Colinsová, řekněte mi co je lektvar Amortentia a jak působí" z mého přemýšlení Snape. "Amortentia je lektvar lásky, každý z něj cítí osobu která ho přitahuje." řekla jsem a lehce jsem se podívala na Freda který se na mě koukal. "Správně, 5 bodů Nebelvíru. Příští hodinu si zkusíme lektvar uvařit." Ale ne, nemůžeme ho vařit, jinak všichni zjistí že se mi líbí Fred. 

Byla jsem na večeři, ale tentokrát se všema a ne jen s Hermionou. Dala jsem si na talíř trošku salátu. "Luno měla by jsi začít víc jíst" pošeptala mi Miona. Celou dobu se na mě Fred koukal, koukal na mě a na porci jídla na talíři, asi i on si všiml že jím o dost méně. Ta nějak jsem dojedla salát a rychle jsem šla do pokoje kde jsem vzala svoje věci a šla jsem do sprchy dřív než pujdou ostatní. Vysvlékla jsem se a podívala jsem se sama na sebe do zrcadla "Co to dělám se svým tělem"  projelo mi hlavou. Radši jsem rychle šla do sprchy.

Bylo okolo 22:00 a já ležela v posteli s myšlenkama na něj. Nemohla jsem zase usnout tak jsem vzala knihu, deku a šla jsem do společenky kde jsem si sedla na mé oblíbené křeslo a začala jsem číst. Ani jsem si neuvědomila že v křesle naproti mně někdo sedí. "Zapálená do čtení hm?" řekla postava naproti mně a já se lekla, byl to Fred. "Ježiš, ani jsem si tě nevšimla, kdy jsi přišel?" "Byl jsem tu ještě dřív než ty....hele chci si promluvit." začala jsem se lehce klepat a jen jsem přikývla. "Nechci aby jsme se nebavili, proč se navzájem ignorujem.." "Frede...já ani nevím, nechtěla jsm tě ignorovat ale ty jsi začal ignorovat mě a já se bála že kvůli tomu se nechceš dál kamarádit atd." vyhrkla jsem najednou. "A chci se tě ještě na něco zeptat...proč nejíš" ale ne, jasně že si všiml. "Cooo? Já jim tos neviděl na večeři?" snažila jsem se sama sebe krýt ale moc mi to nešlo. "Sakra Luno, z týhle porce by se nenajedlo ani dítě, natož někdo komu je 14 a musí jíst." vykřikl na mě z ničeho nic, já jen zůstala potichu sedět, měl pravdu měla bych začít jíst. "Podívej se na sebe extrémně jsi zhubla, jsi věčně unavená a všechno možný, tak mi řekni proč sakra nejíš." na poslední slova dal důraz a já už to nevydržela a stoupla jsem si naproti jemu, ale i tak dál od něj. "Pořád to je to samý, měla by jsi jíst, hrozně jsi zhubla atd. Sakra Frede já nejím kvůli stresu! Kvůli stresu s tebe ty pako, od tý doby co se ignorujeme jsem ztratila chuť dělat cokoliv!" Lehce jsem na něj křičela ale tak abych nevzbudila ostatní. Nezvládla jsem to a spadla jsem na zem a začala jsem brečet. Fred ke mně rychle přiběhl "Hej shhh, v klidu, teď už jsem tady a neodejdu" řekl a přitáhl si mě do silného obětí. Pak mě vzal do náruče a hodil přeze mne deku a dal na mne knížku ja jsem byla hlavou opřela o jeho hruď a ještě trochu mi tekly slzy. Fred si toho asi nevšiml ale já měla jen podprsenku, přišel k němu na pokoj kde byl George který spal. Fred mě dal na postel, deku přehodil přes kraj postele a knihu dal na stůl. "Fredie asi by byl dobrej moment říct že mám jen podprsenku a nemám tričko. Fred se na mě trochu zaraženě podíval a pak se s úsměvem vydal k jeho šatníku, vytáhl z něj tričko a podal mi ho, já jsem ho hned přijmula a vzala jsem si ho na sebe, bylo mi až po kolena, není divu když Fred má 190cm a já 162cm. "Vypadáš v něm celkem roztomile" řekl a usmál se na mě. Prstem jsem naznačila ať jde ke mně a on tak udělal. Přitáhla jsem si ho za triko blíž a dala jsem mu pusu. "Fredie ty teda skoruješ" řekl nějaký hlas. Otočili jsme se s Fredem stejně na George co na nás koukal. "Hupsss" řekla jsem "To víš no, beru si jen ty nejlepší"řekl Fred a usmál se na mě. Celej zbytek večera jsme s Fredem vysvětlovali Georgeovi co se stalo atd. "Jo takže teď spolu chodíte?" řekl George s Fredem jsme se na sebe podívali "No? Nechceš se mnou začít chodit?" když to řekl uvnitř mě  vypuklo hejno motýlků  "Samozřejmě že jo" řekla jsem a dala Fredovi pusu, ten mě chytl za pas a začal mě líbat. "No tak to vidět nemusím" řekl George a otočil se, já se zasmála a dala jsem Fredovy pusu. Lehli jsme si a on obmotal své ruce kolem mě a já cítila teplo na zádech a jak má jeho hlavu opřenou na polštáři o tu moji a spokojeně oddychuje. "Dobrou noc Fredie" "Dobrou noc princezno"

Jakože asi nejvic slov za všechy ty kapitoli příběhů 912, hupss.