Všechno je možné.. |H.S.|

Klídek tati...

Taxikář byl strašně sympatický a povídali jsme si celou cestu. Nakonec nechtěl ani zaplatit, tak jsem mu poděkovala a popřála hezké svátky. Před restaurací už na mě čekali všichni moji kamarádi. „Ahojte všichni." Se všema jsem se objala a šli jsme dovnitř. Měli jsme rezervovaný stůl. Všichni jsme si objednali a během čekání jsme si povídali. Bohužel přišlo i téma, které jsem rozebírat moc nechtěla. „A jak se těšíš na krásné svátky, strávené s rodinou a vlastně cizíma lidma?" zeptal se mě Jacob. „No jsem hrozně natěšená. Jak myslíte, že se asi můžu těšit. V životě jsem ty lidi neviděla a mám s nimi být celé dva týdny." „To zní jako velmi užité svátky." „A nejvíc mě štve ten silvestr. Na ten jsem se těšila fakt hodně. Pamatuju minulý rok, jak jsme se opili tak moc, že jsme ráno pořádně nevěděli jak se jmenujeme." Všichni se začnou smát. „Ale skusím rodiče ještě ukecat. Třeba mi dovolí na ten jeden den přijet."

Dál se bavíme o všem možném. Přinesli nám už i jídlo. Já jsem si dala svíčkovou, ostatně jako všichni. Po obědě jsme si povídali a začali si objednávat něco tvrdšího. Já osobně jsem měla jenom víno a pár panáků. Ostatní pili teda hlavně whisky a jiný tvrdý alkohol.

„Lidi já se omlouvám, ale už musím jít. Už tak mám hodinu zpoždění." „Dobře měj se hezky. A volej mi každý den, jak to tam zvládáš." obejme mě moje nejlepší kamarádka. „Neboj, budu." Postupně se se všema rozloučím a můj taxík už na mě čeká. Nevím jestli jsem dítě štěstěny, nebo to je nějaké vánoční kouzlo, ale opět mě veze domů Michael - ten taxikář, který mě vezl i sem. Opět prokecáme celou cestu, a i když nechce i tentokrát zaplatit, alespoň něco mu podstrčím s tím, že mě nezajímají výmluvy a ať si to prostě vezme.

Potichu otevřu dveře, abych na sebe moc neupozornila. Dobře, tak zas tolik štěstí nemám. Rodiče na mě začnou řvát jen co ty zatracené dveře otevřu. „Mladá dámo, co si o sobě jako myslíš. Měla jsi být doma už před hodinou a půl. A ještě k tomu jde z tebe cítit nějaký alkohol. Urychleně se jdi převléct a rovnou si to naklusej do auta." táta se trochu rozvášnil a řve na mě, jako bych se zlila do němoty. „Klídek tati, dej mi deset minut a jsem u vás." Jdu pomalým tempem do pokoje a slyším jak na mě nadávají. Usměju se...