Všechno je možné.. |H.S.|

Nejoblíbenější písnička

Sedím v autě a poslouchám playlist. Mám tam oblíbené písničky od One Direction. Nejvíc miluju Happily, Ready tu run nebo Act my age. Nejsem Directonerka, ale jejich hudba je celkem fajn, je to sice jedno klišé za druhým a zpívají prakticky to stejné, ale je to chytlavé. No, po dvaceti minutách jízdy přeskočím písničky od 1D a jdu na mého nejoblíbenějšího zpěváka, Dean Lewis. Jeho písnička Be alright je mojí nejoblíbenější vůbec.

Zrovna poslouchám píseň Someone you loved, když se mi vybijou airpody. „Tati za jak dlouho tam budeme?" „Ty seš jak malé děcko, až tam budeme, tak tam budeme." Zhluboka se nadechnu. „Mě to nezajímá, protože už tam chci být. Vybily se mi airpody a nemám teď jak poslouchat písničky." „No tak to tě zklamu, budeme tam až za hodinu." „A mohli by jsme někde zastavit, mám v kufru sluchátka." „Až uvidím benzínku, tak ti zastavím."

A opravdu, po deseti minutách jsme už zastavovali. Táta natankoval a máma si odskočila na záchod. Já mezitím otevřela kufr a hledala sluchátka. Jak naschvál byly až naspodu kufru. Možná jsem zakřikla, že jsem dítě štěstěny. Sednu si do auta, zapojím sluchátka do telefonu a pustím si nějaký náhodný playlist na spotify. Všude je tma a je asi deset hodin večer. Rodiče jsou pořád naštvaní, že jsem přišla pozdě, ale snaží se to nedávat najevo. Už jen z důvodu, že mě odvezou přes půlku Anglie k rodině , kterou jsem v životě neviděla a mám s nimi strávit svátky.

Nevím co mamce trvalo tak dlouho, ale společně s tátou se vrátili do auta až o deset minut později. „Promiň zlatíčko, byla tam velká fronta." „Jasně chápu a teď už jeď." „Ty ses nám tam nějak začala těšit." Neodpustí si táta rýpnout do mě. „Ne to fakt ne. Jen se mi začíná vybíjet telefon a už mě nebaví sedět v autě." Hned na to si dám sluchátka do uší. Myslím, že táta něco ještě řekl, ale to jsem už neslyšela.

Vjedeme do malé vesničky. Jsou tu jenom rodinné domky a všechny jsou krásně ozdobené světélky. Projedeme snad celou vesničku a když už se zdá že z ní budeme vyjíždět, táta zastaví. „Jsme tady Angie." Stojíme u menšího domečku. Mají ho krásně ozdobený, jen tak decentně, ale vypadá nádherně. Schovám si telefon a sluchátka a vystoupím z auta. Ovane mě chladný vzduch. Kdybych neviděla bahno všude kolem sebe, dokonce bych si myslela, že je tady sníh.

Táta vezme naše kufry a pomalu se vydáme ke dveřím, na kterých je nádherný, vánoční věnec. Mamka zazvoní. Chviličku čekáme, než nám někdo otevře. Čekala jsem ve dveřích svého bratra, ale stál tam někdo jiný...