Všechno je možné.. |H.S.|

Je to silnější než já

Probudí mě chlad po těle. Ospale otevřu oči a zjistím, že moje peřina leží na zemi. Posadím se a protřu si oči. Automaticky sáhnu pro telefon pod polštář. Musím se bouchnout do čela, vždyť momentálně žádný telefon nemám. Podívám se k Harryho posteli, ale nikdo v ní není. Usměju se a vylezu z postele. Využiju toho, že jsem v místnosti sama a rovnou se převleču. Nechám si na sobě Harryho tričko, jenom pod něj dám černou podprsenku. Na nohy natáhnu ponožky a šedé tepláky. Vlasy stáhnu do culíku a na řasy si nanesu řasenku. Naposledy se zkontroluju v zrcadle a vydám se do kuchyně.

Řeknu, není nic lepšího, než být na vánoce v cizím domě, s cizíma lidma a daleko od přátel. „Dobré ráno Angel. Jak ses vyspala, doufám, že Harry moc nechrápal." „Ne nechrápal a když už jsme u Harryho, kde je? Když jsem se vzbudila, tak už byl pryč." „To kdybych věděla, brzo ráno přiběhl do kuchyně s tím, že potřebuje něco rychle zařídit." Anne se usměje, já jen přikývnu a odejdu do obýváku, abych ji nerušila při vaření.

„Ahoj broučku, jak ses vyspala, nechceš přece jenom k nám do pokoje?" Vyleká mě mamka a ustrašeně se mě ptá na otázku, na kterou ví předem odpověď. „Jo vyspala jsem se dobře a ne, vážně nechci k vám." Zatváří se na oko smutně a prohlídne si mě. Zarazí se u trička. „Zlatíčko, co to máš na sobě, to není tvoje tričko. Nechceš mi doufám říct, že ty a Harry jste..." Odmlčí se a já se cítím trapně. Už se nadechnu, že jí něco řeknu, ale Harry mě předběhne. „Nebojte, nic se nestalo." Chvilku jsem zmatená, kde se tu vzal. Pak se na něj usměju a zdvořile ho pozdravím.

Harry odejde do pokoje a já zůstanu v obýváku. Anne už má všechno uvařené a tak se všichni vydali do kostela. Já jediná nejsem věřící a tak jsem zůstala doma. V televizi zrovna dávali Grinche. Jsem tak zahleděná do zeleného mužíka, že jsem si nevšimla, že se ke mě přidal Harry. „Co tady děláš? Jak to, že nejsi v kostele? Nejsi náhodou věřící?" Harry se začne smát. „Nějak moc otázek. Ale ano, jsem věřící a v kostele jsem se stavil po cestě domů." Do tváří se mi nahrne krev. Cítím se trapně, že jsem tak zvědavá. „Ang to je v pohodě." Chvilku se na něho dívám, ale nakonec se začnu smát s ním.

Sedačka je poměrně velká, ale my i tak sedíme celkem blízko sebe. Ruku mám položenou vedle sebe a jsem mírně opřená o Harryho. Zrovna hraje scéna, kde Grinch krade stromeček. V ten moment ucítím dotek na své ruce. Trochu ztuhnu. Kouknu se na Harryho, ale ten se pozorně dívá na televizi. Mírně skloním pohled ke své ruce a uvidím, jak má Harry pár prstů na mé ruce. Musím mu dát nějaké znamení, že mi to nevadí.

Trochu pohnu rukou a špičkou prstu Harryho pohladím po dlani. Kouknu na něj a uvidím, jak se jemně usměje. A v ten moment proplete prsty s mými. Palcem mě hladí po hřbetu ruky a mě se v břiše rozlétá hejno motýlků.

Dveře se rozletí a stojí v nich můj bratr. S Harrym se od sebe okamžitě odtáhneme. Srdce mi buší tak moc, že mám pocit, že mi za chvíli vyskočí ven. „Jak jste se tady měli?" Ptá se bratr a zákeřně se usmívá. „Jo skvěle, právě jsme dokoukali Grinche." Odpovím mu, rychle se zvednu a vydám se po schodech do pokoje. Zamknu za sebou dveře a sjedu po dveřích dolů. Obličej položím do dlaní a začnou mi téct slzy.

Sakra já nemůžu nic cítit k Harrymu. Ale ten pocit, když jsem s ním, je silnější než já.