Ad infinitum

8. Všechno souvisí se vším

„Nic," řekl Theodore, když ukončil návštěvu mysli Deana Thomase. „Neviděl jsem nic, co by nějak souviselo s Řádem nebo s vyvoleným," doplnil a nepatrně se zamračil na svého osobního zajatce, který sklonil hlavu k zemi.

Neměl daleko k tomu, aby znovu omdlel. Visel za obě zápěstí na řetězech, na těle měl už nespočet ran a špinavá podlaha pod ním byla pokryta jeho vlastní krví. Ale pořád žil a nevzdával se, to Theodore považoval za obdivuhodné. Být on na jeho místě a balancovat už tak dlouho na hranici života a smrti, patrně by vyžvanil všechno co ví i neví a možná by si něco i vymyslel, jen aby mu dali pokoj.

Bellatrix si otráveně povzdechla. Stála vedle svého synovce a doposud jen mlčky přihlížela tomu, jak se Theo ze svého osobního zajatce snaží získat nějaké užitečné válečné informace. Nedařilo se mu to, a ona už se začínala nudit. Přesto však byla trpělivá a dávala Theodorovi dostatek času a prostoru k tomu, aby to zkoušel stále dokola. Sem tam si do Thomase řízla svou stříbrnou dýkou, aby Theovi ukázala, jak efektivně mučit zajatce.

„Draco," oslovila svého synovce, který stál vedle ní, ruce měl složené na hrudi a mlčky všemu přihlížel. „Mohl bys?" zeptala se s úšklebkem a blonďatý smrtijed pochopil, co po něm chce.

Nasadil si na tvář otrávený výraz a vykročil k zajatci, zatímco Theodore od něj zamračeně zacouval, aby nezavázel. Draco vytáhl hůlku, zamířil na Thomase a vzápětí celu zaplnil tiché chrčení, protože ten zatracený nebelvír už téměř přišel o hlas. Nebyl schopný ani pořádně řvát.

Bella protočila oči v sloup. „Chtěla jsem, ať se mu podíváš do hlavy. Ne ať ho mučíš," zavrčela podrážděně a Draco přestal. Thomas už na řetězech vyloženě visel, protože nohy mu už prakticky nesloužily. „Tuhle kletbu si nech pro Grangerovou," dodala smrtijedka a Draco s Theem si vyměnili pohled, než se blonďák otočil zpátky na člena Fénixova řádu.

Otráveně, protože se mu vážně nechtělo účastnit se tohodle výslechu, si povzdechl a vzápětí už surově vstoupil do Thomasovy mysli. Ten chlap nekladl žádný odpor, žádného vzdoru už nebyl schopen a Draco se mu nedivil. Theodore s Bellou ho tady mučí už déle než hodinu a snaží se ho zlomit.

Nicméně, byl v jeho hlavě. Bezduše plul jeho myšlenkami a snažil se najít něco užitečného, něco, co by tenhle výslech konečně ukončilo. Jenže nic neviděl... dokonce ani žádný mlžný závoj, žádnou pomyslnou zeď, nic, co by mu prozradilo, že se před ním Thomas snaží něco schovat. Všechny jeho myšlenky a vzpomínky byly tak nezajímavé a nedůležité, až mu došlo, že je to zatraceně divné... Soustředil se víc a došlo mu i to, že v Thomasově hlavě není žádná, absolutně žádná vzpomínka na Fénixův řád nebo na Harryho Pottera... A pak mu to docvaklo. Najednou mu to bylo jasné. Někdo si s jeho myšlenkami hrál...

Opustil jeho hlavu a sotva to udělal, stočil pohled za sebe k Theovi, který se na něho upřeně, ale dost bezvýrazně díval. Nic neříkal a Draco mlčel taky.

„Tak?" zaskřípala Bellatrix a v jejích očích zajiskřilo očekávání. „Zjistil jsi něco, drahoušku?"

Draco se na svou tetu dlouze podíval. „Ne," odpověděl a dal by otcovu ruku do ohně za to, že slyšel, jak Theodore vypustil z plic všechen vzduch, který doposud nejspíš nevědomky zadržoval.

Bellatrix už ztratila trpělivost. Její ostře řezaná tvář se zkroutila vztekem, vykročila dopředu a zpoza pasu vytasila hůlku. „Jste oba k ničemu!" zavrčela na ně. „Udělám to sama!" Namířila hůlkou na polomrtvého člena Řádu, a v tom momentě se zarazila a překvapením se jí rozšířily zorničky, když se mezi ni a její oběť postavil Draco. „Co zatraceně děláš?" zasyčela a Theo se kdesi za nimi napnul.