meant to be [shigadeku]

II.

Chlapec odcházel z parku kde byl s přáteli. Nedával úplně pozor a do někoho narazil, oba upadli na zem, Izuku se okamžitě postavil a podal osobě ruku "omlouvám se, nedával jsem pozor" druhý se jen se zavrčením zvedl a ruku odstrčil "no jasně, tomu tak budu věřit" zněl dost naštvaně a podle hlasu to byl asi démon, Izuka najednou začalo pálit zápěstí a rychle se za něj chytil "co to sakra... Proč to tak bolí?" hoch naproti se skoro zasmál když mu do zápěstí taky vystřelila bolest "co to
... Nikdy se mi tohle nestalo" Izuku se podíval na své zápěstí a místo černého obrázku tam byl úplně rudý. Druhý hoch též zahlédl jeho ruku a podíval se na svojí, měli stejný znak ve stejné barvě. Znamenalo to jediné, hoch před ním byl jeden ze tří posledních čistokrevných a je jeho spřízněnou duší "um... Promiň tu scénu" Izuku se otočil a lehce usmál a pak mu podal ruku "jsem Izuku Midoryia, ty?" váhávě ruku přijal "Tomura Shigaraki" Izuku se usmál ještě jednou a bylo vidět že lehce zčervenal. Tomura se tomu musel usmát, byl tak roztomilý když se červenal. "já teď budu muset ale najdu si tě až to budeš nejméně čekat Izuku Midoryio, jeden z posledních čistokrevných" mávl Tomura a odcházel pryč

Celý večer a následující den musel Izuku na chlapce myslet. Vyrušilo ho až poklepání na rameno od Denkiho "brácho, jsi nějak moc mimo, co je s tebou?" chlapec s bleskem ve vlasech zněl dost ustaraně a jeho přítel se tvářil dost podobně. "um nic... Jen přemýšlím nad jednou věcí která mi nejde z hlavy" oba jen kývli a šli se posadit na svá místa. Izuku nevěděl kdy znovu uvidí toho démona ale doufal že to bude brzy.

Tomura's POV:
Když démon přišel zpět do jejich doupěte, všiml si dalších dvou sedících na pohovce a bavících se. Byli jedni z asi pěti které dotyčný zachránil, sám si prošel peklem ze strany jeho rodiny a těmto dvoum i pár dalším pomohl z podobných situací, stal se z nich tým a rodina kterou každý z nich postrádal, byli tu jeden pro druhého vždy když je nějaký potřeboval. "yo, jsem zpátky" křikl po obou Shigaraki a posadil se na opěradlo sedačky "vítej doma Shiggy" řekla dívka vedle chlapce a zvedla hlavu, jmenovala se Himiko Toga a vedle ní seděl Touya Todoroki, ale všichni mu neřekli jinak než Dabi, oba byli démoni a možná proto se jich jejich rodiny zřekly, ale u Dabiho bylo víc důvodu než řekl, nikdo ho nenutil, každý měl něco co ostatní neveděli a drželi to v sobě.

Deku's POV:
Hoch seděl v lavici a stále přemýšlel, bylo možné aby druhý věděl že nad ním přemýšlí díky jejich spojení? Každopádně to mladší chtěl zkusit. Zamyslel se znovu a v hlavě se zeptal "Tomuro?" dostalo se mu nečekané odpovědi až úlekem spadl ze židle, posadil se zpátky "ty... Jsi o tomhle věděl?" zeptal se Izuku v hlavě znovu a odpověď dostal hned potom "Ano věděl, mám to trošku nastudované" to bylo pro zelenookého zajímavá novinka, on může se svojí spřízněnou duší komunikovat takto? Tak to bylo přeci perfektní ne? Vypadalo to ale že jeho přátelé na to už přišli dřív než on sám to vůbec měl možnost vyzkoušet. Nemohl si ale pomoct a chtít vidět modrovláska znovu, sice nevěděl co přesně ho k němu táhlo, ale cítil to tak. Po hodině se sebral a vydal ven, byl ale zastaven dvěma hochy z jeho třídy "ale ale, kam tak spěcháš" promluvil jeden a druhý se postavil za Midoryiu aby nemohl utéct. Menší na to neměl náladu, zatnul pěsti a se zavrčením odpověděl "nechte mě být, já jdu hledat kam šla moje spřízněná duše" nemohl nic jiného dělat tak se pokusil jednoho z chlapců obejít a nakonec se mu to skoro povedlo než ho hoch chytil za zápěstí a hodil ho zpátky, v ten moment jeho znak na ruce nabral tmavě rudou barvu a Izuku ucítil změnu. "jemu se to asi úplně nelíbí to tak vidím, být váma, radši mě nechám být" ani jeden ho nevnímal a po pár sekundách se objevil portál a z něho vyšel modrovlásek skenující pohledem místnost než našel chlapce se zelenými vlasy a vydal se k němu. Odhodil blonďáka stranou a chlapce před ním objal. Zavrčel na druhého naproti sobě a víc si přitáhl Izuka do náruče aby se ujistil že mu ho nevezmou. "Izu, je ti něco?" optal se starší a pohlédl níž, chlapec v jeho objetí jen zakroutil hlavou a objímal Tomuru dál aniž by cokoli řekl "takže vy budete na Izuka sahat huh? Pokud se to dozvím ještě jednou tak se vás zbavím na místě a bez slitování" než se dva níže postavení démoni vzpamatovali, Tomura protáhl Izuka portálem který je oba vyhodil ve skrýši kde žili i ostatní zachránění démoni, Toga s Dabim seděli stále na gauči a sledovali nově příchozí.
______________________________________
Ahoj! Takže tady je další díl týhle knížky, upřímně mi trval strašně dlouho na to že má jen 808 slov... Fuuuv.... Ale baví mě to psát, toť vše, zatím. Deku girl.