Cold (Zrušeno)

9

Zastavili jsme a máma vylezla z auta.

Policista1."Policie, průběžná kontrola, můžeme vám prohlídnout aouto?,,

Anna. "Ano,,

Máma se na mě otočila a koukla na mě vyděšeným pohledem, já jsem z toho nějak tak pochopila, že je to v prd*li, tak jsem se nenápadně vyplížila z auta a vzala jsem si do ruky nůž.

Policista1. "Dobře, já vám zkontroluju doklady a kolega prohlédne auto,,

Máma vzala papíry z auta a já jsem zamířila za tím kolegou, šel nejdřív dopředu a prohlížel sedačky pak pokračoval do zadní části auta, tam se jen podíval a pak šel do kufru, šel z druhé strany než já, takže jsem auto oběhla, on otevřel kufr a v obličeji mu bylo vidět zděšení, než stihl něco říct skočila jsem mu za krk a zakryla mu pusu aby byl sticha, pak jsem se pokusila mu zapíchnout nůž do krku ale on byl rychlejší a schodil mě, po dopadu jsem zavrčela bolestí a on mě popadl za kapucu mikiny.

Policista2. "Co jsi zač a co si myslíš že děláš!,, Vykřikl a upoutal na sebe pozornost druhého policisty, ten hned zaregaoval a vyběhl za mnou

Já jsem na ty dva koukala a v ruce svýrala lovecký nůž, koukla jsem se na mámu a ta vzala kámen z okraje cesty a hodila ho po prvním policistovi, trefila se do hlavy a on vypnutý spadnul k zemi, druhého policistu to zaujalo a podíval se na zem, já toho využila a kopla ho do tváře, on mě pustil a bolestí spadnul do kufru auta mezi mrtvoli, máma zavřela kufr auta a policista začal panikařit jelikož dveře nešli otevřít a u sedadel byla mříž, jeden policista z kola, teď ten druhý, vzala jsem kámen ze země a natáhla ruce do vzduchu, hodila jsem kámen silou na hlavu policisty, na zem a na mě vystříkla krev, byla jsem si ale na sto procent jistá že policista není ještě mrtvý, tak jsem vzala kámen a začala jsem ho mlátit do hlavy jednu ránu za druhou, když policajtova hlava spíš připomínala lečo uznala jsem že je mrtvý a kámen jsem zahodila do lesa a čekala jsem na to než se ozve rána dopadajícího kamene, ta ale ne a ne přijít, tak jsem se otočila a zjistila jsem že je vedle nás asi 30 metrová propast, podívala jsem se na mámu která to taky zaregistrovala.

Anna "napadá tě to co mě?,, Zeptala se mě

"Jestli mislíš na to stejný co já tak jo,, usmála jsem se na ní

Ona se pak podívala na auto a na mistra lečo na zemi, pak se podívala na propast a na mě.

"Dobře, myslíš na tu stejnou věc,, ušklíbla jsem se a vzala jsem mistra leča za nohu a táhla ho k autu, máma mi ho pomohla dostat na sedačku, zaboucla jsme dveře a podíval se na smutný pohled policajta v kufru, na chvíli jsem se cejtila fakt špatně, docházelo mi celou dobu že to co dělám není dobré, ale nebylo tu nic co by mi říkalo že je to špatně, všichni mě v tom vlastně podporovali, máma, Bioko, a to je vše, ostatní to nevědí, ale jde o to že jsem se až do této chvíle necejtila provinile, ale teď jak kdybych cítila vynu snat za vše, i snat za to že existuju.

Máma mě poplácala po rameni a řekla " tak co, shodíme ho ještě dnes?,,

"Ne, nemůžu to udělat...,, Řekla jsem mámě provinilím tónem hlasu

Anna "proč ne, vždyť jsi zabila toho policistu a toho chlapa, teď ti jako dává problém schdit z hrázu jednoho blbího policajta?,,

"Mami, promiň, cejtim se moc... Špatně za to co jsem udělala, nechci se cítit ještě hůř,,

Anna " ale prosimtě, tak se zkus zasmát, třeba to pomůže,,

Snažila jsem se usmála, nešlo to, tak jsem v sobě začala vyvolávat smích, začala jsem se uchechtávat, najednou jsem ucítila pocit štěstí, začala jsem se smát hlasitěji, hlasitěji, HLASITĚJI, a pak jsem se smála snad na celí svět, máma mě bouchla do zat "to stačí,, řekla a já se přestala smát, vůbec jsem se necítila provinile, začali jsme šťouchat do auta a došťouchali jsme ho až na okraj a auto začalo padat z hrázu, byl slyšet jen slabý křik policisty zevnitř auta, vyvolalo to ve mě nehorázný pocit štěstí, začala jsem se zase smát a máma si jen odfrkla.

Máma za chvíli zavolala své sestře aby nás odvezla domů, po chvíli přijela a vzala nás domů, byl tam i bioko a celou dobu na mě koukal a usmíval se, snažila jsem se ho ignorovat a nechápala jsem proč se mi pořád kouká na mikinu a kalhoty, pak mi to došlo, jsem stále celá od krve.

Když jsme dojeli domů, rozloučili jsme se s nimi ale bioko chtěl zůstat na noc u nás, jeho máma namítala ale moje máma to schválila a tak u nás bioko zůstal na noc, spal u mě v pokoji, mohl spát u Tima ale nechtěl, chtěl být u mě.

Když jsme si šli lehnout bioko si lehnula a pozoroval mě, řekla bych klidně že mě pozoroval celou noc, ale nebyla bych si tím jistá jelikož jsem usnula.

Konec.

______________________________________

Konec další kapitoly, chtěla bych se omluvit za to že dlouho nevišla kapitola ale měla jsem málo času.
Dnešní kapitola je trochu kratší ale je 1:01 hodina ráno a já jsem unavená xdd, jo a taky se chci omluvit za to lečo xdd

894 slov