Sny a noční můry

Strejda Nik

Dominikův pohled :

Po 4 hodinách ve studiu nás Jakub konečně propustil a my jsme se mohli vydat tam kam jsme chtěli, moje cesta směřovala domů ani nevím proč ale moje nohy mě proste vedli.

Seděl jsem na gauči a přepínal jsem zrovna programy když někdo začal ťukat na mě dveře, že bych Jakubovi chyběl ?

"Dobrý den.. nemáte mouku?"ozval se zezdola hlas malé holčičky kterou jsem dnes poprvé viděl dnes ráno, nevím na co bych tu zrovna já měl mouku ale kouknu se že.

"Noo.. to nevím ale kouknu se, pojď dál"Řekl jsem zamyšleně a u toho se škrábal nervózně na hlavě, děti mi nevadili některý jsem měl i rád ale k některým jsem proste nevěděl jak se chovat.

Váhala, ale nakonec vběhla dovnitř.

Sedla si na gauč a koukala okolo sebe.

"A jak se jmenuješ?"zeptal jsem se ji na prostou otázku,mám v bytě cizi dítě tak aspoň ať vím jak se jmenuje ne?

"Viktorka..vy ?"Odpověděla mi na otázku, chtěl jsem ji říct ať mi normálně týká že nejsem tak starý ale když nad tím uvažují tak vlastně pro to dítě docela Jo.

"Dominik..můžeš mi týkat"Řekl jsem a s úsměvem ji podal ještě zabalenou mouku, nevím kde se tu vzala ale je tu.

"Děkuji, já jen.. mohla bych tu ještě zůstat ?"Zeptala se nesměle, slzičky v očích mi říkali že něco u nich doma vážně něco není v pořádku.

"Bojíš se jít domu ? Někdo ti ubližuje?"zeptal jsem se i když jsem ani nečekal že by cizímu člověku řekla pravdu.

"Nepovíš to?"Zeptala se smutně a nastavila ke mě maliček.

"Nepovím neboj, ale jestli ti někdo ubližuje musíš se svěřit"obvykle se nezajímám ale teď to prostě nešlo jinak.

"Tatínek mamince děla ty flíčky, ona je pak smutná a bolí ji to"Pověděla se slzičkami na tvářích, chudák malá. Proč od něj neodejdou?

"Viktorie!!" Rozlehl se křik na chodbě, kouknul jsem na dveře ze dveří skoro hned na tu malou. Byla schovaná pod stolem, tohle není normální.

"Neříkej mu že jsem tady prosím.. odnesla by to maminka"Promluvila na mě potichu z pod stolu.

Kdybych jen v tu chvíli věděl že pro mě bude znamenat vše abych je obě ochránil.