Idol | Larry Stylinson CZ

7

V ruce mi začal hrát telefon a já jsem ho po chvilce váhání nad tím jestli to opravdu vzít vzal. 

„Prosím? U telefonu Tomlinson" řekl jsem do telefonu

„Zdravím Louisi, mám pro vás nepěknou zprávu. Z důvodu...  ...vám musím oznámit, že se váš nájem bohužel navýší o dva a půl tisíce korun. Také bychom potřebovali nájem zaplatit už dnes a pokud se na účet peníze nedostaví do půlnoci, budeme opět volat a dostanete druhou možnost. Ovšem pokud se částka nedostaví ani tak, už zde nebudete moct bydlet." řekli mi do telefonu a já jsem silně doufal v to, že to je moje další noční můra ze které se brzy probudím

„J-já se omlouvám, ale já na to opravdu nemám peníze" řekl jsem zoufale a začal se smiřovat s tím, že od dnešní noci se ze mě stává bezdomovec

„V tom případě vás prosíme, abyste se naopak z bytu do dnešní půlnoci vystěhoval. 

Nevím jestli by teď mělo cenu jí ještě do baru, ale asi si vystačím s kavárnou, kde jsou i nějaké provizorní sprchy, tak použiju ty. 

Šel jsem směrem do domu, kde jsem do kufru naházel vše co bylo moje. Neměl jsem toho moc, jeden trošku větší kufr mi stačil na to, aby v tomle domě nezůstalo nic. 

Kufr jsem popadl do ruky a vydal se do londýnských ulic, kde teď budu bydlet. 

Šel jsem do svého oblíbeného parku, kde je za celkem dlouhým křovím krásné malé jezírko, kam jsem dříve občas chodil, když jsem na tom nebyl tak hrozně. Asi zůstanu tam, je tam jedna lavička, na kterou si kdyžtak lehnu a přikryju se něčím z kufru. 

Chvilku jsem u jezera jen seděl a poté jsem se vydal spát. 

---

Probudil jsem se celý rozlámaný na lavičce a ani jsem si nemusel připomínat co se včera stalo, protože jsem si to pamatoval bohužel až moc dobře. Nevím co budu dnes dělat, ale kavárna je zavřená, takže tam nemůžu. 

Celý den mi nezbývá nic jiného než se procházet po parku a nebo tady jen sedět jako švestka. Asi bych mohl začít hledat nové bydlení, ale koukal jsem se skoro každý týden, pokud by se neobjevilo něco, co je levnější, ale bohužel, nikdy jsem nic nenašel. 

Harryho pohled

Šel jsem se podívat opět do té kavárny, s tím, že se zeptám kdy tam bude, popřípadě jestli tam teď není. 

Vzal jsem si na sebe něco jiného než jsou tepláky a velkým vytahaným černým tričkem a rozešel se pěšky ke kavárně. Před vchodem jsem se zastavil, protože tam byla nějaká podezřelá tma. Prohlédl jsem na dveře a zjistil, že jsem tady zcela zbytečně. Je neděle, takže tady mají zavřeno. Že jsem se sem já debil nešel podívat včera, ale to bych jim toho asi moc neřekl, když jsem ztratil hlas. 

Na patě jsem se otočil a šel tedy zase zpátky do vili, kde by měli být v tihle dobu už i ostatní kluci, kteří byli nakupovat. 

Doma jsem za sebou zabouchnul dveře a v obýváku jsem padnul obličejem dolů na gauč a lehce do něj zabručel.

„Čau Harry, byl si v tý kavárně?" zeptal se Niall z kuchyně a já jsem protočil očima

„Ne nebyl, mají každou neděli zavřeno, takže to půjdu zkusit zítra." odpověděl jsem mu na otázku a sedl si na gauč normálně jako člověk

„Haha! To se ti povedlo" řekl mezi tím co se mi posmíval

Na tohle nemám nervy, ještě k tomu, když je to takováhle debilní situace, ale ok. S prominutím nasraně jsem se zvedl z pohovky a vydal jsem se po schodech do svého pokoje. Hodně jsem dupal, aby všichni věděli, že jsem naštvanej. Dělám to tak stále. 

„Harry!" slyšel jsem jak za mnou volá Niall

„Hej, Harry!" zakřičel a já jsem stále jako uražený neodpovídal

Bez klepání mi vtrhul do pokoje a skočil ke mně na postel když za sebou zavřel dveře.

„Notak, já jsem to tak nemyslel Harry! Nevěděl jsem, že ti na tom klukovi tak záleží" řekl Niall a lehce do mě šťouchnul

„Jo, záleží kurva. Kdyby mi na tom nezáleželo, tak tam nechodím jak debil" řekl jsem naštvaným hlasem a lehnul si na záda

Niall se jenom vykuleně seděl vedle mě a sledoval co dělám. 

„Ne, promiň Ni. Jsem z toho na nervy, protože už jsem zoufalej a přestává mě to bavit." řekl jsem a podíval se na něj

Beze slova mě obejmul a řekl že to je v pohodě a že mi pomůže. On sám sice neví jak mi pomoct, ale věřím v to, že to spolu zvládneme.