Idol | Larry Stylinson CZ

21

Nic neřekl a popadl mě rukama kolem těla a bych jimi namohl pohnout a nohy mi vysely ve vzduchu. 

„Nech mě být! Pomoc!" křičel jsem, ale bylo mi jasné, že když tu nikdo není, tak mě ani nikdo neuslyší

„Neřvi, nebo to bude horší" řekl v klidu mezi tím co já jsem začínal ztrácet naději v to, že ještě někdy uvidím své známé a Harryho

Donesl mě až k té dodávce, kde mi dal k nosu nějakou divně páchnoucí látku. Pusu mi zacpal rukou, takže já jsem byl donucen se látky nadechnout. Začal jsem být unavený a oči jsem nedokázal nechat otevřené, takže jsem pomalu, ale jistě začal usínat.

Harryho pohled

„Louisi?! Jsme doma!" zakřičel jsem směrem do baráku když jsme se po třech náročných hodinách plných zpívání dostali domů

Nedostavila se mi odpověď, tak jsem si myslel, že třeba usnul, nebo přímo šel spát. Přišel jsem tedy do obýváku, ale tam nebyl. Televize ale stále hrála, což je divné.

Šel jsem nahoru do našeho pokoje, ale tam taky nebyl. Poslední možnost, kde může být, tak je koupelna.

Bez toho aniž bych klepal jsem vletěl do koupelny a po zjištění, že není ani tam, jsem začal panikařit.

„Kluci?!" zařičel jsem a všichni zamručeli nebo vydali jiný zvuk na náznak toho, že poslouchají

„Neviděli jste Louise, nebo nevíte kde je?" zeptal jsem se nervozně

„Já ne" řekl Niall a dál se věnoval hledání něčeho v ledničce

„Já taky ne!" zakřičel ze svého pokoje Zayn

„Ani já" řekl jako poslední Liam

„Kurva!" zařval jsem a hned se vydal ven ho hledat

Jasně, je možný, že se šel projít, ale snad by vypnul televizi ne? To mi na tom všem přijde ve finále nejdivnější a jeho věci byly stále na stejném místě. Dokonce ani telefon u sebe nemá, protože ten ležel na gauči tak jak tam byl předtím.

Byl jsem v tom parku, kde jsem ho prve našel a měl jsem zamířeno přímo k jezírku, kde je celkem velká pravděpodobnost, že tam bude.

Prodral jsem se křovím a zmocnila se mě ještě větší panika po zjištění, že tam není. Proč doma nemáme kameru? Potom bych se mohl jen podívat na záznam a hned bych věděl co se stalo.

„Louisi?!"zavolal jsem co nejhlasitěji jsem mohl, ale nedostavila se mi odpověď, jak jsem tak nějak čekal

„Do prdele" řekl jsem si a pomalu začal ztrácet naději, že ho najdu

Kavárna! Tam by možná mohl být. Rozešel jsem se tedy směrem tam.

Když jsem tam došel, byla na dveřích cedulka Closed  ale tu jsem teď ignoroval, musím ho najít, jinak si to neodpustím.

„Omlouvám se, že jsem sem vpadnul když je zavřeno, ale je tady Louis?" zeptal jsem se bez obtěžování říct i jeho příjmení

„Louis Tomlinson?" zeptala se holka co dělala něco u kasy

„Jo, ten." řekl jsem nedočkavý odpovědi

„Ne, ten tady není, ale myslím, že Sofi se Susan říkaly, že tady byl nedávno, asi předevčírem. Vypadal prý šťastně" usmála se ta holka a já jsem byl sice opravdu rád že je šťastný, ale to jsem teď nepotřeboval vědět

„Dobře, děkuji vám. Nevíte alespoň kde by mohl být?" zeptal jsem se ještě

„To se omlouvám, to já nevím, moc ho neznám, ale mohl byste zavolat Susan nebo Sofi, ty ho znají celkem dobře" řekla a já jsem zpozorněl

„Dala byste mi prosím číslo, nebo informace kde bych je mohl najít?" zeptal jsem se s nadějí v očích

„Číslo nevím, ale vím kde bydlí, musíte mi ale slíbit, že tu informaci nezneužijete" řekla a já jsem si jen říkal, jak dokážu, že já tohle opravdu nedělám

„Přísahám na Louise, že si to nechám pro sebe a jen se na něj zaptám" řekl jsem a spojil si ruce

„Dobře, tak tady to máte na papírku, pokud něco, je tam pod tím moje číslo" řekla a já jsem se na ní široce usmál

„Děkuji vám neskutečně moc! Dám vám alespoň vědět, jestli se mi povedlo ho najít, popřípadě vám nějak pořádně poděkovat. Nashedanou!" řekl jsem a už se vydával na adresu co byla napsaná na papírku

Došel jsem tam a uviděl celkem i hezký menší dům.

Přišel jsem k bráně a našel zvonek, na který jsem zazvonil.

Otevřeli se dveře a z nich vylezla holka, kterou jsem potkal v den toho co jsem byl v kavárně a poprvé tam uviděl ty krásné modré oči. 

Přišla až k brance kterou když otevřela a viděla mě, tak si dala ruku před pusu. Aha, asi mě zná.

„P-páni" řekla se slzami v očích

„Ahoj, omlouvám se že ruším, ale chtěl bych se zeptat na Louise" řekl jsem a ona si dala ruku z pusy pryč

„A-ahoj, pojď dovnitř jestli tedy máš čas" řekla a odstoupila od dveří

Přešel jsem až dovnitř a tam na gauči seděla ta druhá holka z kavárny. Taky málem začla brečet a pozdravila mě. Pozdrav jsem jí opětoval a sedl si kousek od ní, jak mi ta první holka řekla. Jo možná je risk chodit k někomu cizímu domu, ale jsou to kamarádky Louise, takže si myslím, že to nebudou holky co mě tady teď zmásilní.