Idol | Larry Stylinson CZ

14

„Děkuji ti, bylo to výborné" poděkoval jsem mu a zvedl se od stolu

Balil jsem si věci do batohu a mezi tím na mě Harry zezdola zavolal. 

„Lou! Musíme jít!" křičel zezdola po tom co udělal jídlo i ostatním klukům, kteří byli už také vzhůru

„Běžím!" zavolal jsem zpátky a s batohem v ruce jsem se po schodech vydal dolů

Harry už čekal oblečený u dveří a v ruce si hrál s klíčema od auta. Nasedli jsme do jeho Range Rovera a Harry nastartoval. 

Vyjeli jsme směrem ke škole, kde se všechny pohledy otočili na nás. Jo je to pro všechny asi divné, že ta jedna buzna jede do školy tak drahým autem a ještě k tomu s Harrym Stylesem.

Vstoupil jsem, rozloučil se a s Harryho slovy že mne vyzvedne až mi škola skončí jsem se vydal do budovy. 

„S kym jsi to dneska přijel do školy buzničko? Tvůj objev? Musim říct, že Harold Styles je dobrá volba. Prachatej, slavnej, celkem se o lidi umí starat... hm, to bych do tebe neřekl, že by jsi dokázal něco takového." řekl Justin, strčil do mě a já jsem se jen tak tak udržel abych nespadl

„To bych si tě mohl podat trošku víc podat, on si tě potom ošetří, viď?" zasmál se a podkopl mi nohy, takže už jsem ležel na zemi

Kopali do mě za všech stran a já to jen trpěl. Bolelo to, ale snažil jsem se to nevnímat. Ani slzy jsem už nespustil. 

Vydal jsem se s bolavým tělem do školy a opět tam těch osm hodin nějak odseděl. Dochodit to musím, ale potom už budu moct snad jen pracovat. Vlastně, měl bych se jít ohlásit do kavárny, že jsem si vzal neohlášené volno, i když já tam mám chodit když se mám chodit kdy se mi to bude hodit, je jen na mě jestli nebudu pracovat vůbec, nebo tam budu pět hodin. 

---

Konečně se vláčím k Harryho autu, kam s pozdravem nasednu. Harry mi pozdrav opětuje a potom už se plně věnuje řízení. Že prý doma mu řeknu jak bylo ve škole.

Dojeli jsme domů a já si šel sednout na gauč.

„Tak co, jak bylo ve škole?" Zeptal se Harry

„Ale ujde to, ostatně jako každý ne. Co ste dělali vy?" Zeptal jsem se pro změnu já

„Byli jsme ještě ve studiu a dodělávali novou písničku. Neboj se, ty to uslyšíš jako první" mrknul na mě a já jsem se usmál

„Půjdu si udělat úkol, abych to měl za sebou" řekl jsem a rozešel se nahoru

Sedl jsem si ke stolu a vytáhl si z tašky sešit z matiky. Máme udělat nějký příklady, co nám učitelka zaslala. 

Otevřel jsem to zadání a jen si povzdychl. Nerozumím tomu ani nic... Tohle jsme vůbec někdy probírali? 

Možná pro tohle se dává pozor při hodinách a píšou se zápisky. 

„Harry? Mám pocit, že bych potřeboval vysvětlit matiku" zakřičel jsem dolů a po chvilce jsem slyšel kroky po schodech

„Harry teď někam jel, ale můžu ti to vysvětlit já. Taky si hlavně myslím, že zrovna Harry by nebyl ten co to umí" zasmál se Liam po tom co sem přišel místo Harryho

„Tak ukaž, co potřebuješ vysvětlit" řekl a podíval se na zadání

„Jo, tohle je celkem jednoduchý.. tak poslouchej, stačí to pochopit, pak už to půjde samo..." řekl a začal mi látku vysvětlovat

---

„No vidíš, umíš to na jedničku. Když bys potřeboval, tak za mnou klidně můžeš přijít, Harry by asi nebyl ten pravý" zasmál se a já s ním

„Děkuju ti moc Liame, bez tebe bych si nad tim lámal hlavu ještě zítra." řekl jsem mu a děkovně se na něj podíval

„A Louisi, jsi v pohodě? Přijdeš mi nějakej nesvůj a skleslej, nechceš si promluvit?" řekl mi a podíval se na mě ustaraným pohledem

„Možná.. že by mi pomohlo si s tebou promluvit, jestli ti to nevadí." řekl jsem a koukal se na svoje ruce v klíně

„Klidně, jsem tu pro tebe, tak si pojď sednout na postel a pověz mi všechno co chceš, nikomu to neřeknu a nechám si to hezky pro sebe. Tobě se uleví a já se ti posnažím pomoct" řekl, ale já jsem si úplně nebyl jistý jestli mu můžu říct všechno

„Můžu ti říct úplně cokoliv a ty to nikomu neřekneš? Ani věci co by někdo měl vědět?" zeptal jsem se ho a koukal se mu do očí

„Řekni co jen budeš chtít a já budu dělat, jakobych to neslyšel. Klidně i zvrácený věci. Zvrácenější než Harryho povídání to nebude" zasmál se a já s ním, protože si dokážu představit jaké to je si takhle povídat s Harrym