Něžný polibek

1.část

„Chantay Roxano Montgomery! Už ji oblečená? Doufám, že ti služebná ukázala všechny ty šaty." A je to tu zas. Prosím pěkně představuji vám plesovou sezónu a mé zasnoubení. Ano, prvorozená dcera rodu Montgomerů se bude vdávat. Víte za koho? Samozřejmě za jednoho s ulízaných blbečků s plnými kapsami peněz. Už po dlouhá léta se zde nekouká na nic jiného než na to jak má příslušný rod vysoké konto.
„Nejsem, ani jedny neodpovídají mému vkusu." Všechny vypadají otřesně. Jedná se o naškrobené sukně s velkými volány, všude samá krajka a nejsou ušité z žádné jiné látky než tou růžovou. Většinu v pase zdobí obrovská mašle a můžu vám na sto procent říci, že oblečená osoba nebude vypadat jako nic jiného než přezdobený dort. A já opravdu nechci vypadat jako dort.
„Vem si třeba tyhle. Podruhují náš původ, eleganci. Nesmíš mě ztrapnit Roxano! Dnes už ti nedovolím udělat jakoukoliv blbot. Za deset minut tě očekávám ve vstupním sále." Jak jinak, jediné šaty po kterých sáhne jsou ty s tou největší mašlí v pase. Takto prosím vypadá nevkus. Hraně se na matku usměju a až když oputí můj pokoj můžeme se všechny v místnosti svobodně nadechnout.
„Už to zvládnu sama, jděte si dát sklenku na nervy." Vyprovodím i zbytek přípravného týmu z pokoje, teprve teď začnou pravé přípravy.
„Nemělo by jít spíše o tom podtrhnout naši ženskost, a charakter? Co Falco? Ukážeme ji jak umíme být reprezentativní." Podrbu svého nejlepšího přítele za uchem a vydám se ke svému šatníku. Teprve tady můžeme vidět nějaký ten styl.
„Falco? Červený nebo tyhle bílý? Máš pravdu, červený." Popravdě je mu to fuk. Německý ovčák v jeho věku řeší pouze to co může kde sežrat a kam se uvelebit, samozřejmě taky předkým ohlídat svou paničku. Jsem ráda, že ho mám. Bylo sice dlouhé přemlouvání donutit matku, aby ho nevyhodila oknem, ale je tu. Celkem rychle se obléknu do vybraných elastických šatů s rozparkem. Není to přímo povolený styl oblékání v naší společnosti, ale vždy se musí někdo vyjímat. Dnes to budu já. Obuju si na nohy černé lodičky s vázáním, nasadím svůj přívěsek po babičce a na účes se kterým se služebná zabývala přes hodinu nasadím korunku. Teď jsem připravena jít do té jámy lvové oslavit své zasnoubení. „Drž mi palce." Otočím se ještě na Falca než vyjdu z pokoje směrem vstupní sál. Život princezny není tak hrozný. Máte vše co si přejete. Hodně peněz, oblečení, šperků, vše se točí kolem vás. Tedy aspoň to si myslíte a možná to tak i je, ale jen do té doby než přijde král s královnou za vámi už vybraným ženichem. Je jedno jestli ho nemáte rády, je ošklivý či zlý. To nikdo nekontroluje, jediné o co jde je o prachy a v tu chvíli Vám dojde, že se nic kolem Vás netočí a že do své smrti jste stále jen někoho loutka. Rodičů, partnera, království a svých povinností. A tehdy začnete litovat kdy jste se narodily. Když dojdu před dveř vstupního sálu s úsměvem pozdravím sluhy, naoplátku mi otevřou. Scházím ze schodů s úsměvem na rtech a užívám si pohledy ostatních. Tedy až na dva z celé této místnosti. Na matčin, které z očí srší blesky a na toho svého povedeného snoubence. Ocásek mé matičky. Zřejmě by se měli vzít spolu oni. Aspoň by měl otec klid, taky si zrovna dvakrát nemohl vybírat. „Tady přichází nástupkyně trůnu rodu Montgomery." Udělám lehké pukrle a věnuju všem přihlížejícím zářivý úsměv. Jakmile na mě přestanou hledět všechny oči, rozejdu se k baru když ke mně přispěchá má matka. Usmívá se, ale z očí ji strší blesky. Promiň máti, že nejsem ta sladká dcerunka jako je Celesta. Ano, druhorozená dcera se matce podobá více než je zdrávo.
„Co to máš na sobě?"
„Šaty."
„Vždyť jsi zanoubená!"
„Ještě ne a nejsem oblečená ani nějak nevhodně. Ale jestli chceš..." Mrknu na matku a ukážu směrem ze dveří jakože se kdykoliv můžu jít obléci hůře. Moc dobře to pochopí načež mi okamžitě začne mačkat předloktí. Velice nenápadně samozřejmě.
„Opovaž se mi tu udělat ostudu." Zasyčí ještě než ji Celeste odtáhne na druhou stranu místnosti k nějakému zřejmě velmi bohatému zájemci o její ruku, no nebo o naše finance.
„Dobrý večer přeju, můžu Vás poprosit o odpovědi na pár otázek a fotečku?" s donucením se otočím za docela i příjemným hlasem a sjedu odvážlivce pohledem. Zajímavé, normálně tu žádní novináři být nesmí.
Zdravím. Určitě, jen přesně nevím jak jste se sem dostal. Víte toto je velmi soukromá sešlost. Dávejte pozor na ochranku." Jde o docela sympatického mladíka. Hnědé vlasy se mu zajímavě vlní na hlavě a zelené oči vypadají, že dokáží přečíst Vaší duše jako otevřenou knihu. Rozhodně jako novinář musí být uspěšný.
„Děkuji, nebojte dávám pozor. Mám tu čest princeznou Chantay Montgomery, že?"
„Ano to máte." Už se chce brunet na něco zeptat, ale v tu chvíli se mi kolem pasu obmotá ruka mého nastávajícího. Nenápadně se odsunu, jeho doteky mi rozhodně nejsou příjemné.
„Vypadáš dnes nádherně, skoro jako princezna."
„Ale zde Chantay je princezna." Vloží se do Freda monologu novinář, vykulím oči na jeho odvážnou větu. Ovšem má pravdu, nejraději bych toho blbce praštila. Co si vůbec myslí? Ani polichotit nikomu neumí. Fred stuhne a vrhne na novináře trpký pohled.
„Vy jste kdo?"
„Já..."
„Frede představuju ti nejstaršího syna hraběnky Jany z Kentu. Ráda jsem Vás viděla, užijte si dnešní večer." Skočím novináři do řeči, čímž ho jistojistě zachráním a odvedu Freda dál od něj. Bohužel intervium s ním dnes neudělám.
„Teď mě omluv." Odtáhnu se od Freda už úplně a konečně dojdu k baru kam mám namířeno už nějakou dobu. Natáhnu se po skleničce šampaňského a na jeden lok ji vypiju. Večer se táhne opravdu pomalu a já tím pádem vypiju několik skleniček, pomalu se mi začínají plést nohy. Jo, půjdu si zatančit. K mému štěstí zrovna kolem prochází ten sympatický novář, tak ho hned vtáhnu na parket. Mávnu na kapelu a z pod jejich rukou se najednou line lepší, rychlejší, živější hudba. Bohužel furt na úrovni, ale lepší než ty ploužáky. Tančím do rytmu, pohybuju boky a plně se unáším hudbou. Ani můj společník nic nenamítá a pomáhá mi v tanečních kreacích. Hudba utichne a sálem se rozléhá hlasité cvakání podpatků. Rozzuřená matka, umí taky někdy něco jiného.
„Teď tě asi vyhodí." Uculím se omluvně na novináře a pohupujíc se v bocích obcházím matku a jdu směrem pryč ze sálu. Tohle bylo snad nejlepší zatančení si v celé historii těhlech nudných bálů. Myslím, že i ostatní čumilové si pohled na nás užili a budou mít zase dlouho o čem povídat. Stejně jako minule když jsem provokativně tancovala s jedním velmi přitažlivým baronem. Opravdu jsem je všechny zabavila, povídá se o tom ještě do teď co i to dědička trůnu jen mohla dovolit. Když jsme u toho dnes tu není, asi mu zakázali sem přijít.
„Frede, já se velice omlouvám. Tady princezna má pouze popuštěnou morálku. Ale neboj, až si ji vezmeš tak se určitě zklidní."
„Princezna se bude vdávat?" přesně tato otázka se nese sálem a bolí mě na hrudi jako dobře mířená kulka.
„Ano bude. Termín je přesně za měsíc." Na podpatku se otočím, zvednu hlavu s naštvaným pohledem. Alkohol mi rozproudil krev a smazal hranice jež se matka snaží do mě vtlouct už od dětství.
„Nikdo se nemusí bát, bude to velký. Zde Fred Lennox se bude ženit. Ale vypadá to, že podle toho jaký je ocásek mé matky zřejmě uzavřou manželský vztah spolu. A tímto vám přeji hodně štěstí v životě. Snad se neotrávíte vlastní jedovatostí navzájem." Můj zvučný hlas se prožene sálem a všichni do jednoho se na mě otočí.
„Když mě tak hezky všichni posloucháte, přeju vám hezký zbytek večera a prosím, omluvte mě." Pokloním se a odejdu ze sálu. Opravdu musím žít jako slavík v zlaté kleci? Vůbec se na to nehodím. Zato sestra by byla dobrá princezna. Je poslušná a plně si s matkou rozumí. I matka by byla raději za následnici trůnu ji, ale pravidla jsou pravidla. Neměnná po staletí. Za chůze si sundám lodičky, houpu i s nimi v ruce a pobrukuju si nějakou písničku, kterou mi zrovna vyplavil mozek. Docela povedený večer, není již pravda.